Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 837)

Chvátejte pomalu, jinak se do milého divadélka dokutálíte, nabádá prostořeká múza, ve studiu Marta se za chvíli představí Katedra autorské a pedagogické tvorby DAMU, kterou v roce 1992 založil „otec české divadelní alternativy“, nedávno zesnulý spisovatel, herec, pedagog a psycholog Ivan Vyskočil.

Proto se snažím. Pana profesora jsem znal a ctil.

Schodů do černé Marty je nepočítaně a jsou zrádné.

Múza nedbá: Na katedře se uskutečňuje psychosomaticky orientované studium herectví se zaměřením na autorskou tvorbu. Zkoumají autorství a hráčství v uměleckém i širším pojetí – s důrazem na samotnou událost setkání ve veřejném prostoru s druhými i sám se sebou, na komunikativnost, otevřenost a autenticitu.

V sále je chladno, hrací plocha pustá, prázdná.

Múza tiší hlas: Vlajkovými disciplínami oboru jsou dialogická jednání s vnitřním partnerem, autorské čtení, autorská prezentace. Sólové vystoupení, ve kterém studenti hledají, jak osobitě zpracovat svá témata, aby měla zároveň přesah a dotýkala se druhých. Záměrně jsou pedagogy odrazováni od používání rekvizit, kostýmů, light designu a obecně scénografie – aby se naučili neschovávat se za vnější výrazové prostředky a ručili za formu i obsah svého vystoupení.

Byli jsme v Praze na setkání studentů, pan Vyskočil mě vzal na prezentaci výuky, „ať se zorientujete“. Múzo, zcela narvaná zkušebna, výbuchy smíchu, hrané a komentované hádky, rvačky, komické tance, tklivé pantomimy i mluvené drama.  Měl jsem oči navrch hlavy.

Bejvávalo, kmete. Od roku 2021 vede katedru herečka, publicistka a zdravotní klaunka MgA. Hana Malaníková, PhD. Učí na ní vybraná desítka interních a dvacítka externích pedagogů, studuje na čtyřicet studentů v bakalářském, magisterském i doktorském stupni studia.

Na šedivou parketovou planinu vstupuje dívka, půvab sám. Je ohebná, co na mysli to ve tváři. Hraje pohádku. Příběh, ve kterém je samojedinou aktérkou všech svých vymyšlených postav – děvčátkem v očekávání, mladinkou mámou, synáčkem, sousedkou, synkem, švarným drakobijcem, stařičkou ženou i synem marně hledajícím matku svou.

Ozývá se potlesk. I Múza je nadšená miniaturou Kamily Hrnčířové Přímo za sluncem.

Děvčica ohnivého temperamentu se valí parketem jako kulový blesk. Hutorí dačo o medvědoch a vela o paní učitelke. Je vtipná, komická i rychlá. Frnk, a je pryč i s medvědy. Tleskám a směji se. Zuzanu Jurechovú si budu pamatovat.

Třetí hrdinkou je pohledná školačka požadující na poštovní přepážce nákup loteriového losu. Anekdotická taškařice, nad jejíž vtipností se hryzám do rtů. Stejně půvabná je Lucie Vacovská.

Příběh oslnivé blondýny Kláry Lidinské je drsný: Otec, důstojník, vede dceru k samostatné poslušnosti. Jeho vliv je znát, i když je služebně mimo republiku. Vojenský salut a vzorový úsměv na tváři jsou znaky života s hlubokým želem v srdci.

Nevím, jestli se dámy stanou spisovatelkami, ale herečkami jsou již teď.

Tleskám a myslím si: Pan profesor by měl radost…

Brno – Komín, 11. 6. 2023 

Katedra autorské a pedagogické tvorby DAMU, Praha – Štyry špíly aneb Večírek autorské tvorby: Medvěd, Los, Přímo za sluncem! a Roger that!. Čtyři ženy. Čtyři studentky autorského herectví. Čtyři osobní témata a čtyři různé cesty, jak z nich udělat jevištní tvar… Prezentace 4. 6. 2023 ve Studiu Marta, Brno 

Anotace k jednotlivým monodramatům:

Zuzana Jurechová: Lebo medveď
Mohol to byť jeleň, ale nebol. Odteraz budeme chodiť už len k lesu. Sú všade. Žiadne tiché miesto na oddych okrem našich vlastných snov. Matku a učitelku to trápi a prezidentka to vie. Diplomacia, zbrane, užitoční známi a šaman s tibetskou misou – niečo z toho pomôcť musí!

Lucie Vacovská: Los
Jaký vnitřní soud se v nás odehraje, když se žalovaným stane černé svědomí a žalobcem zdravý rozum? Kdo je viníkem v tomto začarovaném případu? A jak moc v tom má prsty víla Zubněnka? Krátké autorské představení o přehnané potřebě uspokojovat druhé, dětských traumátkách a žen u přepážek.

Kamila Hrnčířová: Přímo za sluncem!
Neklasicky klasická pohádka o cestě, o světě, o Honzovi a o mámě.
Až budeš velkej…
Dobrou radu ti dám…
Honzo? Honziku? Honzo?!

Klára Lidinská: Roger that!
Fester, to je ten malý a holohlavý z Adam‘s family, znáte ho? Tak takhle přesně vypadá můj táta. Nevím, jestli ti chutná štrůdl, ale vím, co znamenají dvě hvězdičky na ramenou. Chci být jako TY. Bohužel.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 17. června 2023

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 837)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ