Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 851)
Začal podzim, rohlíky stouply v ceně a paní sousedka řekla: Líp už bylo… Vyfikl jsem se a putoval na Orlí za divadlem.
Studenti, ctihodní pedagogové a rodiče obléhají vchod. Je vlahý večer. Za deset minut začne premiérou absolventského ročníku Ateliéru fyzického divadla školní rok a s ním i další, tedy nová divadelní sezona 2023/24.
Andrej Kalinka – Sbor, hlásá titulní stránka programu. Múza mi z něj cituje: V divadle byl chór (sbor) vždy portrétem nebo zrcadlem společenství, které jej sleduje. Tvůrci vycházejí z pravidel hudební polyfonie, kompozice a rytmu – z organické a rytmické struktury lidského těla. Návštěvníci si mohou položit otázku, jakými lidmi dnes jsme, jakými se můžeme stát i v jakém světě…?
Na ploše stojí pylon. Nebo věž. Je umně seskládaná ze starých dřevěných židlí.Foto FB Divadla na Orlí
Na ploše stojí pylon. Nebo věž. Je umně seskládaná ze starých dřevěných židlí. Přicházejí sboristé. Devět dívek a dva muži. Obestupují věž, zírají na ni a pak ji začnou rozebírat. Nevím, jak to bylo u té biblické z Babylonu, tato brněnská je rozkládána odspodu.
Sboristé vyslovují slova: Nic. Moc. Příliš. Málo. Usedají na židle, vytvářejí na ploše linie. Židle vržou, skřípají a hrčí. Mezi rachotem jsou slyšet hlasy: Nic moc. Příliš málo. Moc málo. V pozadí jsou pruhy dveří. Snad kabinky. Možná jsme na plovárně… Manévry rachotících židlí pokračují. Zvuky tvoří rytmické takty: Tisíc. Jedna. Chr, chr. Tisíc a jedna. Chr, chr. Tisíc a jedna moc.
Málo moci. Příliš málo moci. Moc málo. Bez moci. Bez emocí. Bez mezí. Nic. Nic moc. Jedna. Nic moc. Tisíc. Příliš. Foto FB Divadla na Orlí
Židle jsou opuštěny, lidé se vytrácejí. Pohyb těl je podobný záškubům fantaskních tvorů stižených degenerací. Z židlí jsou stavěna rozsochatá hnízda pro zrůdy. Zní větičky: Málo moci. Příliš málo moci. Moc málo. Bez moci. Bez emocí. Bez mezí. Nic. Nic moc. Jedna. Nic moc. Tisíc. Příliš. Dívenka šelestí kovovou metličkou po bláně bubínku, slyším i matné dum dum tamtamů.
Virtuózní voiceband, vzdychá múza.
Dívky se staví do útočné formace. Drzými pohledy atakují diváky. Paží vykrucují vzdušné ornamenty, nohou dupou tupé údery. Jejich ústa hovoří: Myslím, že jsem neviditelný.
Nejpůsobivější je pasáž, ve které sboristé tvoří řadu sedících dervišů a virblovými paličkami zběsile vytloukají svou frustraci a hněv. Foto FB Divadla na Orlí
Strhující podívaná!
Představení je členěno – jako hudební opus – do několika tryskajících vět. Synchronizace mluvního projevu s mimicky hereckými a pohybovými evolucemi je dokonalá. Nejpůsobivější je pasáž, ve které sboristé tvoří řadu sedících dervišů a virblovými paličkami zběsile vytloukají svou frustraci a hněv.
Bravo, volají diváci. Foto FB Divadla na Orlí
Hra končí. Aktéři nemlčí. Zpívají…? Nezpívají. Přesto je slyšet zpěv. Připomíná ukolébavku. Klidnou a něžnou.
Bravo, volají diváci, bravo, volá múza.
Opouštím mladé umělce a paní šatnářce říkám: Máte vynikající představení, blahopřeji!
Brno – Komín, 7. 9. 2023
Divadlo na Orlí (Hudebně-dramatická laboratoř JAMU), Brno – Andrej Kalinka: Sbor. Libreto a autor hudby: Andrej Kalinka, režie: Med a Prach / Andrej Kalinka, Milan Kozánek, choreografie: Milan Kozánek, scéna: Matěj Prokop, kostýmy: Petra Prchlíková. Premiéra 5. září 2023.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 851)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
