Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 878)
Stojíme přede dveřmi do hracího sálu studentského divadla.
Múza povídá: Je tady smutno. Jako na pohřbu. Koukám, že v programu není uveden ateliér nonverbální tvorby, že by premiéra v podobě písně labutí?
Začíná část první – Obraz ženy.
Kuchyňský stůl, kypřejší hospodyňka hněte těsto. Za ní je stěna osázená lesknoucími talíři. Žena dává těsto kynout a začíná se nudit… Její pohyby jsou vláčně elastické, má sílu akrobata. Hraje si s talíři. Jsou pro ni zrcadlem, hodinami, kloboukem, vějířem i svatozáří. Stůl je jí kamarádem. Těsto nakyne. Žena si z něj plácá na tvář rysy muže. V záchvatu vzteku vrhá jeden z talířů na podlahu. Střepy se rozlétnou k první řadě diváků Drama končí.
Múza je nadšená: Skvěle vymyšleno, báječně provedeno. Barbora Šímová byla výtečná. Jen toho rozbitého talíře je mi líto…
Diváci dlouho, předlouho tleskají!
Ve druhé části Origin Of Clouds aneb Co znamená v něco věřit bylo řečeno mnoho slov. Mnohdy to vypadalo, že jde o sborovou recitaci šperkovanou zápolením s čtyřnohým hranolem z blýskavého kovu.
Tři dívky a chlapec – Monika Štolcová, Jiřina Krásová, Kristýna Kučerová a Matěj Pour – v zákmitech slídivých paprsků strážních světel se pohybovali pod zvučícími dráty a namáhavě vydechovali slůvko Ano. Později se dal rozeznat valér slova Věřit. Poté drhli podlahu hranolem, snad chtěli postavit kvadraturu kruhu.
Múza poznamenala: Překlad názvu zní Původ mraků – k tomu ty dráty… mrazivě chytré dílko.
Sólo Viktórie Anny Lasayové se v mnohém odlišovalo od předchozích performancí. Studentka si v přítmí stavěla scénu sama. Přinášela misky, hrníčky, koberec, hrozen nafouklých balónků, dokonce v květináč vsazený keř. Poté s titěrnou baterkou nasvěcovala nanošené předměty a hrála si s jejich stíny; keřík byl strašidlem, balónky blíženci, koberec sluncem. Balila se do něj jako do omelety. Z mističky nabírala mastičku a natírala si paže, nohy, tvář, šíji… Prostě vše, co se natřít dalo. Natřená místa polepovala divným pápěřím. Když se postavila, z jejího těla padalo husí peří.
Múza pravila: Lednový listopad!
Zdolal jsem divadelní schody. Chtělo by se napsat s básníkem: Majko, majko, dej mi masti na bolesti!
Byl to večer věru k zamyšlení…
Brno – Komín, 7. 2. 2024
Divadlo na Orlí, Brno /Ateliér Fyzické divadla JAMU/ – Barbora Šimová, Monika Štolcová, Jiřina Krásová, Viktória Anna Lesayová: Obraz ženy / Origin of Clouds aneb co znamená v něco věřit / Sólo. Scénografie Tereza Porošinová, Marie Štěpánová. Produkce Hana Kretková, Emma Kočířová.
Barbora Šimová, Zuzana Galková: Obraz ženy. Režijní spolupráce Zuzana Galková, scénografie Tereza Porošinová, světelný design Marta Koláčková. Hraje Barbora Šimová. Produkce Hana Kretková.
Monika Štolcová, Jiřina Krásová: Origin of Clouds aneb co znamená v něco věřit. Režie Monika Štolcová, Jiřina Krásová, výprava Alena Hanusová, světelný design Pavla Beranová, zvuková spolupráce Ján Kravárik, dramaturgická konzultace Šimon Peták. Hrají Monika Štolcová, Jiřina Krásová, Kristýna Kučerová, Matěj Pour. Produkce Štolcová X Krásová, fotodokumentace Natálie Divincová.
Viktória Anna Lesayová: Sólo. Dramaturgie Viktorie Anna Lesayová, Michaela Čajkovičová, scénografie Marie Štěpánová, light design Marta Koláčková. Interpretace Viktórie Anna Lesayová. Produkce Emma Kočířová
Premiéra 30. ledna. 2024.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 878)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
