Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 893)
Je pondělí. Něco málo před šestou. Výtah nás veze pod střechu Divadla na Orlí.
Múza říká: Být klaunem není jenom tak. Naučit se myšlení klauna nelze, s tím se musíte narodit.
Na zkušebně tma. Zní klavír. V matném svitu praská vzdušná bublina. Víří pudr, zjevuje se monstrum.
Pod plachetkou osoba, šeptá múza.
Na tváři má bělobu a červenou bambuli na nosu. Clown je bosý a vlasatý. Jeho kadeře naznačují, že ženu dnes nalézáme za vším.
Chodidla zkouší prstoklad. Klavír však dohrál. Stát na jedné noze je výkon hodný potlesku a nazouvání do polobotek by chtělo zvuk virblu, protože, ouha, v botě je střípek z porcelánu.
Klaunský humor performerky Jiřiny Krásové je jemný, v kontrastu s její tělesností křehký.
Za tichoučkého bzukotu Beethovenovy Ódy na radost rozehrává bilanci klopotných vítězství ducha nad hmotou a žalů z proher každodenních zápasů o bytí. Vše je vymyšleno a prováděno s matematickou přesností.
Botičky se dají zavazovat a na porcelánových hrníčcích s nimi šourat. Hrníček se dá i pohřbít. Diváci jsou pozůstalými, smuteční řeč pateticky nesmyslná, ústa troubí bolnou fanfáru.
Vrcholem klaunské produkce je balancování a chůze po řádce dvaceti překlopených porcelánových maličkostí. Z čajové konvice se sype popel, ze stropu padá mouka, záda klauna jsou zavalena. Vystrčená zadnice performerky též.
Performerka se uklání.
Tleskám, až mě pálí dlaně.
Múza se zubí: Skvělé.
Jedeme výtahem. Vzpomínám na slova režiséra Scherhaufera: Ženských komiků je málo, važme si jich.
Brno – Komín, 19. 3. 2024
Jiřina Krásová: Bol. Autorka a performerka: Jiřina Krásová, studentky Divadelní fakulty JAMU, Ateliéru fyzického divadla. Premiéra 18. března 2024, zkušební sál Divadla na Orlí.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 893)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)