Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 902)
Opouštím komínský panelák. Je pátek třináctého. Voní šeříky.
Múza vede řeč: Více než tři desítky let starou hru Pokojíček nastudovalo Národní divadlo Brno v režii Pitínského dcery Anny Davidové. Jevištní báseň, truchlohra, absurdní groteska, čeká nás pěkný večer.
V březnu 1999 jsme Pokojíček uváděli ve studiu Marta. Vzpomínám na prostorovou stísněnost, ve které nechal režisér Šimák herce o sebe téměř se třít.
Reduta v diváckém obležení se zdá být růžovou. Koberec, program k inscenaci i půlkruh jevištního ověsu růžovými barvami hýří. Okolo obrovitého zeleného kaktusu v růžovém květináči rotují pomalým pohybem židle.
Ticho prolomí v potápěčský neopren obléknutá postava s plastovými ploutvemi na nohou. Foto FB NdB
Ticho prolomí v potápěčský neopren obléknutá postava s plastovými ploutvemi na nohou. Otec rodiny. Tatínek je vizionář, karatel a omezenec. Do dění vkrouží maminka v široké antické říze. Její barvou erbovní je odporně působící žluť. Mluví a rukama svírá žlutou konev. Ve vojenských maskáčích s povlávajícím padákem na zadku se zjevuje syn Jirka, zběh na útěku. Jeho sestra Lída v šatičkách oranžové červeně chrlí slova.
Aktéři exhibují, blbnou, kejklí artistní šprýmy. Foto FB NdB
Aktéři exhibují, blbnou, kejklí artistní šprýmy. Jde o jakýsi druh bláznivého reje.
Trochu se v té rozpustilé chumelenici ztrácím.
Jestli to není tím, že je ta podívaná až příliš velkoplošná, starý pane.
Jestli to není tím, že je podívaná až příliš velkoplošná… Foto NdB
Další tváří inscenace se stává nápadník slečny Lídy pan Viktor (Pavel Čeněk Vaculík).
Zahradník příběhu, šklebí se múza.
V surrealisticky laděné inscenaci dceři Marii, nevycházející na protest proti zvůli rodičů ze svého pokojíčku, vyrůstají z rukou kořínky. Ve finále ji sestra Lída zapíchne kuchyňským nožem. Lídin život končí ve Viktorově objetí. Padají růžové ověsy a v magicky svítícím kruhu se zjevuje pomník, lidská dlaň s postavami rodičů. Otec s matkou hledí na své dílo…
V magicky svítícím kruhu se zjevuje pomník, lidská dlaň s postavami rodičů. Foto FB NdB
Divákům chvíli trvá, než se roztleskají. Potlesk sílí, ozývají se výkřiky Bravo.
Múza se mračí: Děsivě depresivní hra. Řekněte mi, starý pane, proč to hrají?
Protože je zájem a autor si to zaslouží.
Brno Komín, 17. 4. 2024
Národní divadlo Brno – Jan Antonín Pitínský: Pokojíček. Režie Anna Davidová, dramaturgie Milan Šotek, výprava Marek Cpin, hudba Vladimír Franz. Hráli – Petr Kubes: Otec, Kateřina Liďáková: Matka, Isabela Smečková: Marie, Viktor Kuzník: Jirka, Tereza Holubová j.h.: Lída, Pavel Čeněk Vaculík: Viktor. Premiéra 13. dubna 2024 v divadle Reduta, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 902)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
