Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 916)
V oněmění vklouzávám do paláce Uměleckoprůmyslového muzea. Znějí tóny Smetanova klavírního cyklu Sny. Pod chundelatým hroznem lesknoucích skleněných koulí tančí omladina. Bosýma nohama ohřívá kamenné pláty ornamentální dlažby.
Podmanivá hudba víří a kolotá. Evokuje hry dětství. Poznávám kolo kolo mlýnské i Zlatou bránu. Duší a hybatelem je tančící choreograf Martin Dvořák.
Mezi dívkami dovádějí i dítka. Jejich snaha být na úrovni dospělejších je roztomilá. Koukají kolem sebe ostražitě a za pomoci vůdce smečky se strefují do výrazů i taktů. Klavírní tóny jsou jemné, obrys hlavy klavíristy dotváří atmosféru snu.
Mezi dívkami dovádějí i dítka. Foto Jan Mikolášek
Tancující se drží za ruce. Jejich nohy kmitají. Tvoří se poskakující kolo, jehož pohyb slábne, až se zastaví. Snění je u konce…
Nadšeně tleskám, jsem dojatý…
O přestávce se ptám: Jaký význam měl pro inscenaci hrozen lesknoucích se baněk a koulí?
Vlevo Démon růstu, skleněná instalace výtvarníka Krištofa Kintery… Foto Jan Mikolášek
To je Démon růstu, skleněná instalace výtvarníka Krištofa Kintery, tedy kouzlo nechtěného, starý pane.
Šťastné a trefné.
Dvorana se halí do tmy. V klouzávám do její zadní části.
Jmenoval jsem se Luboš Ogoun, dali mi však jméno Bohumil. Mám radost, že připomínáte moje sté narozeniny. Tak, děcka, ukažte, co jste si připravili…
Dech mi vázne v hrdle, Bože, ten hlas…
Družina konzervatoristů vbíhá na kamenné pláty. Martin Dvořák je jedním z nich. Foto Jan Mikolášek
Družina konzervatoristů vbíhá na kamenné pláty. Martin Dvořák je jedním z nich.
Hudba – a… Dopínej víc nohy, motáš se tam jak valašskej starodávnej…
Konzervatoristé tančí.
Děkuju, říká hlas.
Jak se člověk stane choreografem? Foto Jan Mikolášek
Jak se člověk vlastně stane choreografem? No, jednoduše začne vymýšlet tanec, pohyby, nový figury. Je jedno kdy a pro koho to dělá.
Sugestivní hlas vypráví o složitosti historických peripetií doby, kterými prošel. O válečných těžkostech, ale i o těch, které nastaly v létech následných. My si museli osobní pravdu vyvzdorovat, často o ní mlčet. Dnes máte těch „pravd“ tolik a nikdo nevíte, jak se v nich vyznat. Tíhnul jsem ke gymnastice, akrobacii nebo k jazzu.
Světla šílí, tanečníci zmírají… Foto Jan Mikolášek
Tanečníci tančí úryvek z Ogounovy choreografie Balada o námořníkovi.
Měl jsem svoje múzy… Marta Synáčková, Katka Gratzerová, Karel Janečka, Josef Kubálek… Pro ně a na ně jsem dělal Hirošimu nebo Svědomí.
Zní hudba Wiliama Bukového. Letec svrhává bombu na Hirošimu. Světla šílí, tanečníci zmírají…
To nebylo vůbec špatný, děcka.
Tanec nezanechá nic, jen vědomí, že jste žili… Foto Jan Mikolášek
Vzpomínkový večer končí.
Tajemný hlas říká větu na rozloučenou: Tanec nezanechá nic, jen vědomí, že jste žili…
Chce se mi plakat, ale mé očí už dávno neslzí…
Brno – Komín, 23. 5. 2024
ProArt Company, Brno – SNY_Smetana 200 – SVĚDOMÍ_Ogoun 100.
– SNY_Smetana 200. Koncept a umělecké vedení Martin Dvořák, choreografie Martin Dvořák, Daniela Hanelová, hudba Bedřich Smetana a Beata Hlavenková, klavír Kostiantyn Tyshko / Eliška Minářová, světla, zvuk Michal Sklenář. Tančí Martin Dvořák, Daniela Hanelová, Kristýna Vébr / Klra Uhlířová a Renata Poláčková + vybraní žáci ZUŠ Modřice.
– SVĚDOMÍ_Ogoun 100. Autor a choreografie Martin Dvořák, hudba DJ Sonority dle Wiliama Bukového, Hector Berlioz, světla, zvuk Michal Sklenář. Tančí Jana Kosíková (Přibylová), Martin Dvořák, Daniela Hanelová, Renata Poláčková a žáci Taneční konzervatoře Brno.
PR: Lucie Kocourková
Premiéra 21. května 2024 v Umělecko-průmyslovém paláci v Brně.
///
Více na iDN:
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 907)
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 916)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
