Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 927)
Múza si dala rendez-vous s legendami, co toho dost pamatují. Sluníčko upaluje, je dusný hic. Kávička na Zelném rynku chutná sladce.
Dáme si bitr campari s ledem, říká Eugenie Dufková. Jako kdysi, přitakává Jarmila Krátká.
Trhovci jsou vláční. Horním náměstím se line vůně jahod.
Múza se ptá: Jaké to bylo, když tady bývala opereta královnou?
Reduta byla jiná. Bez červených koberců, bez výtahů, orchestřiště měla před jevištěm a hlediště s pohodlnými křesílky a třemi východy. Měla jsem to tady ráda, odpovídá paní Eugenie.
Hráli tady kumštýři, kteří operetu uměli a své produkce milovali. Patřil k nim Oldřich Nový, Karel Šeplavý, Veronika Butorová, Inka Slavíková, Antonín Julínek i paní profesorka Krátká.
Nelze opomenout ani hlavního kormidelníka Karla Šedu, a spirita agense všeho – dlouholetého dramaturga Iva Osolsobě, dodává někdejší diva Krátká.
Tady jste začínala, ptá se múza?
Byla to moje první profesionální scéna. „Vy tady dlouho nezůstanete“, pravil mi pan Osolsobě. Zůstala jsem devět let…
Šla jste z role do role. Byla jste výtečnou pannou Serafinkou v Piskáčkově operetě i veselou vdovou Hanou Glawari… /Více zde – pozn. red./
Tak si snad připijeme, velí paní Dufková.
Hromy, blesky… z černých mračen se spouští déšť. Dámy mizí.
Z kavárny se ozývá trojhlasně zpívaná Lehárova melodie.
Pojď se mnou v onen modrý pavilon…
Brno – Komín, 15. 7. 2024
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 927)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Eugenie Dufková
Obě dámy
si pak připomněly všechny politováníhodné okolnosti, a také jména těch, kteří de facto ukončili existenci brněnské operety…..Poslední představení v Redutě (před rekonstrukcí) se konalo 26.června 1993 – při kterém tehdejší ředitel Ivan Drahola odevzdal klíče zástupci magistrátu města Brna……
04.08.2024 (18.31), Trvalý odkaz komentáře,
,