Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 930)
Na pokraji parného léta zemřel hudební skladatel a varhaník par excelence, pan Zdeněk Pololáník. Ostrovačická Pohádka máje se slzami zalyká.
Zdeněk Pololáník (25. 10. 1935 Brno – 12. 8. 2024 Ostrovačice). Foto Jiří Sláma
Vybavuji si laskavou tvář.
Byl mlčenlivým souputníkem i svědkem nemilých časů.
Jeho melodie zněly na jevištích i v chrámech.
Rád jsem byl za každé setkání.
Usmíval se, když jsem na školním semináři salutoval a volal vojenské zde.
Byl u premiéry mého Romea.
A napsal “marťanskou“ znělku pro festival, když jsem o ni požádal.
Manželé Pololáníkovi mě potěšili svou přítomností na pořadu pod trámem Jiřího Mahena.
Často psával trefné, historicky cenné komentáře k Mudrováním na blogu iDN.
Foto archiv olomouckého Arcibiskupství /zde/
Jsem smutný…
Sedím u počítače a broukám Zdeňkův popěvek, kterým kdysi obdařil verš Františka Halase: Jedna má nožička a druhá má nožička to má strašně ráda.
Zní umíráček.
Sbohem, sbohem, sbohem, sbohem, sbohem, sbohem, sbohem, sbohem
Brno – Komín, 18. 8. 2024
///
Více na iDN:
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 930)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Eugenie Dufková
Bohatý potlesk. Děkování. Opona dolů.
Je večer 29. května roku 1987. V Janáčkově divadle v Brně skončila původní premiéra baletu Zdeňka Pololáníka Paní mezi stíny (Obrazy ze života Boženy Němcové) v choreografii a režii Luboše Ogouna, v hudebním nastudování dirigenta Jana Zbavitele, na scéně Jana Duška, v kostýmech Josefa Jelínka. Pochvalným ohlasům dominovala recenze Jany Hoškové označující dílo za národní balet.
Zdeněk Pololáník komponoval lehce (jak říkal), měl v sobě nekončící proud hudebních myšlenek. Obsah jeho sejfu prozrazoval vliv (nebo okouzlení?) krajinou v podhůří Vysočiny, v Tišnově se přece narodil, nedaleko žil. Malebné tiché údolí řeky Svratky se zlatonosnou horou Květnicí kdysi přitahovalo českou královnu Konstancii, manželku krále Přemysla Otakara I., která právě tam (pravděpodobně v roce 1232) založila ženský cisterciácký klášter Porta coeli jako dílo smíru…
Jako skladatel, žák profesorů Theodora Shaefra a Viléma Petrželky na JAMU, přitom vynikající varhaník, má v českém hudebním světě své prvořadé místo. Překonat strázně a nepřízně totalitního času mu pomáhala víra v Boha. Měla jsem ho v úctě.
25.08.2024 (13.54), , Trvalý odkaz komentáře,