Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 96)

Můj život s divadlem je protkán uměleckou tvorbou pro dětského diváka. Dvě sezony jsem hrál v brněnském divadle na Výstavišti, dvě další v ostravském Divadle Petra Bezruče. V Mahenově divadle jsem se stal „pohádkovým“ hercem a odehrál na tři sta představení Bystrozrakých i Vodníků a dokonce v Divadle na provázku jsem zaskakoval v dětských představeních Evy Tálské. Na sklonku „kariéry“ jsem koncipoval a uváděl do chodu brněnské Divadlo Polárka hrající pro děti a mládež.

Na léta mládí strávená na prknech funkcionalistické budovy divadla na Výstavišti vzpomínám s láskou. V létě tam kvetly mohutné stromy jírovců a my hráli do strhání těl. Potom divadlo pro děti a mládež bylo zrušeno a jeho herecký soubor začleněn do Divadla bratří Mrštíků.

Ředitel „Bezručů“ Saša Lichý mě na procházkách smogovou Ostravou vyprávěl o údělu a poslání herce hrajícího pro dětského diváka: Herec musí být zapamatovatelný, musí z něho vyzařovat zvláštní energie. Kouzlo. Musí dokonale ovládat jevištní mluvu a mít zvučný, nosný hlas. Musí být elastický, muzikální. Musí umět hrát komedii, konverzačku, veselohru i tragedii. Hraní pro děti je disciplínou mimořádnou, jedinečnou. Je jenom pro nejodolnější a nejvytrvalejší. Jen pro ty, co neokorají na duši. Co se dovedou dívat na svět stále dětskýma očima.

Na internetu mě zaujala zpráva z historie Brna. 17. března 1939 byl v Brně vítán davy Němců Adolf Hitler. Jeho vojska dva dny před tím okupovala republiku. Vůdce triumfálně projížděl městem. Kolem – v zápětí již německého – divadla Na hradbách k Německého domu a k Lužánkám. Pak přes náměstí, bleskově přejmenovaném na Adolf Hitler Platz, ulicí Zámečnickou na Novou radnici. Tam pronesl projev k lidu. Posléze – provázen ovacemi – odcestoval osvoboditel Adolf Hitler z brněnského hlavního nádraží  do Vídně…

Jiná zpráva: V Rusku se ztratil prezident. Všechny schůzky prezidenta Putina byly zrušeny. Putin je po mrtvici. Putin byl odstaven. Rakouský lékař masíruje Putinova záda.

A dále: Vláda dnes projedná průjezd amerických vojenských jednotek Českou republikou.

Nu nic, vraťme se k vážnějším problémům! Brnem obchází zvěst, že ředitel Divadla Radost Vlastimil Peška ve své funkci končí. Že je vypsáno výběrové řízení, ve kterém byly sníženy původně stanovené kvalitativní limity, aby se do něj mohli přihlásit i ti, kteří ony podmínky nebyli schopni splnit.

Začal jsem se o Divadlo Radost zajímat. Zhlédl jsem v krátkém čase čtyři zcela vyprodané, nadšeně hrané „radosťácké“ produkce, prohlédl chytře a moderně přebudovaný divadelní areál a hovořil s návštěvníky i se značně nervózními „Radosťáky“. Napsal jsem o tom sérii Mudrování, dvě z nich jsem si dovolil zaslat primátorovi města…

Přemýšlím, co je skryto za snahou zbavit ředitele Pešku jeho dosavadního postavení. Hraje v tom roli osobní zášť? Nerozum? Zlovůle? Mladická touha „prásknout do stolu“? Možná jsou za vším mocenské proudy těch, co se domnívají, že Brno krní… Snad se v Brně najde moudrost úsudku: Při jízdě do kopce se přece nepřepřahá…

Vydal jsem se do Divadla Radost na derniéru autorské inscenace Vlastimila Pešky Hnízdečko a šunkofleky aneb Nepravdivě pravdivá komedie. Byla premiérována na Letní scéně Radosti 29. června 2012,  měla velký divácký úspěch a zřejmě i proto byla přenesena na hlavní scénu. Bláznivý příběh mladých, hledajících obživu u divadla, žijících v bídě a hříchu, byl napsán horkou jehlou. Kamarádi Viktor Káďa a Gustav Čolek žijí ve sklepení domu mezi potrubími parovodu bývalé vojenské prádelny. Dům je spravován dobráckou domovnicí cikánského původu a je v dost neutěšeném stavu. Pánové se jednoho dne ožení a přivedou si do podzemního „bytečku“ své manželky.

Kolotoč crazy komedie se roztočil. Na návštěvu přišel sexem posedlý exot, poeta s modrým chocholem na hlavě. Dorážel na vše, co mělo ženskou podobu. Smyslná herečka v nesmyslných oděvech zkoušela s jedním z ženichů vytvořit loutkový výstup s kostlivcem. Baňatý instalatér-impotent prováděl opravy záchodu a byl neustále vyrušován sexuálními erupcemi spoluaktérů. Dobrácká Cikánka zpívala, křepčila, sjížděla do prádelny po tyči jako hasič k požáru. Novomanžel Čolek hrál na klarinet a na basu a dirigoval pěvecké sbory. Novomanželské páry si měnily partnery jako ponožky, a když už nic nemohlo diváky překvapit, prošla prádelnou dechovka a vytroubila Radeckého marš. S každým příchozím se po schodech do podzemí vřítilo cestovní kolo. Svatebčané neměli kam usednout ani kam ulehnout. Jediné místo se signálem pro mobilní volání se nacházelo nahoře, na chátrající skříni. Ve ztřeštěném tempu se na jevišti odvíjela konverzace nabitá slovními i fyzickými gagy. Obecenstvo řvalo jako na fotbale, tleskalo a jásalo. Herci zářili. Energie z nich doslova stříkala.

Výtečnou figuru glosujícího instalatéra vytvořil robustní Tomáš Slezák. Michaela Kotěrová byla půvabnou studentkou literatury a chytrou novomanželkou Sosnarovou. Jejího manžela Sosnara hrál Pavel Jan Riedl jako člověka zavaleného tvůrčí prací i životem, s poněkud chladnějším vztahem ke své paní Soně. Dobře mluvící Helena Pešková hrála sexem posedlou novomanželku Stellu. Byla rozkošnou milostnicí, zklamanou dívenkou, odpornou drbnou, chtivou ďáblicí i protivným frackem. Sympatický Vilém Čapek představil novomanžela Kadrabu jako vtipného elegána, člověka chápajícího se bez rozmyslu jakékoliv šance s okouzlujícím šarmem. Výrazný prostor si našla i Kateřina Höferová v roli herečky na volné noze, stejně jako Pavel Novák jako bláznivě laděný dramatik a básník Maťo Kočkodan. Radím Sasínek s rozkoší až náruživou tloukl do bubnu. Palma vítězství připadla Evě Lesákové hrající s obrovským nasazením výbušnou a neodolatelnou domovnici cikánského původu Jolandu.

Představení, ve kterém nebylo malých rolí ani malých hereckých výkonů, mělo u diváků velký úspěch. Dojatý autor poděkoval svým hercům a dojatí herci spolu s diváky uspořádali svému řediteli ovace. Derniéra byla u konce a herci obávající se o osud ředitele i svého milovaného divadla se scházeli v baru…

Doma jsem si šel lehnout a přemýšlel o tom, proč vyvíjí brněnská radnice tak obrovský tlak na odvolání ředitele úspěšného divadla, když nemá adekvátní náhradu. A vzpomněl jsem si na klasika Petera Scherhaufera: Někdy stačí, Jarošu, aby ktosi povedal: ´Dost bolo teho dobrého´ a je konec…

Pak jsem usnul.

Brno-Komín, 19. 3. 2015

Divadlo Radost, Brno – Vlastimil Peška: Hnízdečko a šunkofleky aneb Nepravdivě pravdivá komedie. Režie, scéna a hudba: Vlastimil Peška. Dramaturgie: Tomáš Steiner. Kostýmy: Kateřina Höferová. Osoby a obsazení. Viktor Kadraba zvaný Káďa: Vilém Čapek. Stella Nováková Kadrabová: Helena Pešková. Gustav Sosnar zvaný Čolek: Pavel Jan Riedl. Soňa Čutkinová Sosnarová: Michaela Kotěrová. Maťo Kočkodan, dramatik, básník: Pavel Novák. Jolanda, domovnice cikánského původu: Eva Lesáková. Jíra, instalatér: Tomáš Slezák. Žofina, herečka na volné noze: Kateřina Höferová. Dechovka a přepadová jednotka. Buben: Radim Sasínek. Ex horna: Jan Bradáč. Trumpeta: Martin Cenek. Tuba: Milan Potůček. Trombon: Petr Smiřák. Inspice a rekvizity: Ivana Maršová. Světla a zvuk: Radovan Okurek, Pavel Putna, Bronislav Ševčík. Jevištní technika: Martin Cenek, Petr Oplt, Martin Šlesinger pod vedením Františka Pektora. Výpravu vyrobili: Zora Šebestová, Sylva Šedová, Ivana Škarabelová, Dana Veselá, Jan Benýšek, Vladimír Kincl, Josef Mlčoušek pod vedením Aleny Křížové. Premiéra na Letní scéně Radosti 29. 6. 2012. Psáno z derniéry na hlavní scéně Divadla Radost 17. 3. 2015.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 28. března 2015

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 96)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ