Divadelní noviny > Blogy Burza
Mudrování o zlé sobotě posledního června 2018
Jsou dny, které je lepší nebrat… Tato sobota byla dnem z nejhorších. Ráno jsem se na stránkách Provázků dočetl, že zemřela herečka, paní profesorka Nika Brettschneiderová. V podvečer jsem se dozvěděl o skonu profesora Josefa Kovalčuka. Bojím se uvěřit.
Na počest Niky Brettschneiderové a Josefa Kovalčuka vzniklo v Brně na rohu ulic Dvořákova a Mozartova pietní místo. Repro Brněnská drbna
Znal jsem oba.
S paní Nikou jsem se potkával v Martě, když zkoušela. Vyžadovala od studentů i personálu přesnost v plnění zadávaných úkolů. Trpělivě vysvětlovala a přesvědčovala, jak to či ono má být. Neváhala být přítomna jevištním stavbám. Technické problémy řešila klidně. Nikdy jsem ji neslyšel na někoho křičet. Adepty vedla k racionálnímu projevu, k preciznosti a srozumitelnosti. Její žáci uměli pojmenovat, o čem hrají, jak hrají a proč hrají…
Nika Brettschneiderová. FOTO ČT
S Josefem Kovalčukem mě téměř půl století pojila obrozenecká touha po hledání jiných tvarů divadla. Vysvětloval mi oprávněnost svobodné tvorby, která dokáže změnit život umělce v poslání. Neměl to se mnou jednoduché. Mně byla nadělena odpovědnost a on to věděl. Bojoval se mnou statečně a vyhrávali jsme oba. Hanácké divadlo se proměnilo na HaDivadlo, z Prostějova se přestěhovalo do Brna a stalo se uznávanou scénou divadelního experimentu. Z podřízeného se stal mým nadřízeným. Já vedl a nechal z havarijních důvodů uzavřít výukovou Martu, on byl zvolen děkanem nově zřízené Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění a nedopustil, abych byl odejit…
Josef Kovalčuk. FOTO ATTILA RACEK
Patřil k těm, kteří rozhodným způsobem podporovali mé kaskadérské bláznovství. Objevoval se mezi rozvalenými stěnami s otázkou: Myslíš, že to zvládneme? Odpovídal jsem: Zvládli jsme horší… Zamyšleně reagoval: Ale toto je nejhorší…
Nu, zvládli jsme to…
Přišel do Marty: Jaroslave, projdeme se. Hledám vhodný prostor pro ateliér loutkářství. Na tvé ulici jeden takový je. Zavedl mě do zatuchlého, plísní prolezlého sklepního divadélka hvězdného názvu – Jitřenka. Po vizitě neutěšených prostor se s rozpačitým úsměvem zeptal: Tak, co na to říkáš, půjde z toho udělat divadlo? Odpověděl jsem: Když seženeme padesát milionů, tak z toho uděláme scénu loutkářských snů… Peníze se nesehnaly…
Pak se hnuly ledy…
Josef Kovalčuk odešel do pražského Národního divadla a já z Janáčkovy akademie…
Začal jsem psát a z pana šéfa se stal můj čtenář. Uměl pochválit i velmi taktně, v rámci svobodné tvorby naznačit, že tam to či ono slůvko být nemuselo…
Je to vzácný a čestný muž. Bojovník k pohledání… Vlastně byl… Nemohu si na krutou realitu zvyknout…
Jsou dny, které je lepší nebrat…
Brno – Komín, 2. 7. 2018
///
Více na i-DN:
Zemřela Nika Brettschneiderová
…
Komentáře k článku: Mudrování o zlé sobotě posledního června 2018
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Pelikán
Oba jsem znal pouze neosobně.
Paní Niku Brettschneiderovou si pamatuji z Charty 77 a z dokumentu Vyhnáni po Chartě z nedávné doby. Josefa Kovalčuka znám z autorova vyprávění, s nímž jej pojila dlouhá cesta společného usilování o transformaci několika divadel v Brně po komunistické éře.
Děkuji autorovi za připomenutí skvělých osobností, které chodili po zemi v naší blízkosti a dokázali tolik věcí vytvořit a proměňit – svým talentem, svou odvahou, svým zápalem…
Ať je přijme Pán Všehomíra do svého nebeského theateru!
03.07.2018 (8.12), , Trvalý odkaz komentáře,