Můj manžel je mrtvej, dobře ho znám!
Nasazení hry Slepice na zádech německého dramatika Freda Apkeho do programu Letní scény Divadla Ungelt (premiéra v interiéru bude 26. září) je velmi dobrým strategickým tahem. Po komediích je žízeň a takových, které disponují opravdovými gagy a nabízejí možnost si je dokonale „vyhrát“, je stále jako šafránu.
A tak navzdory zdánlivě pochmurnému tématu, jako je zabití manžela, se jedná opravdu o čistokrevnou komedii, která zápletky využívá k ohňostroji různorodých pohybových a situačních vtípků a rozpracovaných humorných situací, které čerpají z tradičních komediálních vzorů – od commedie dell´arte (výrazné líčení) přes frašku až po salonní konverzační či situační komedii. Herecká stupnice tak balancuje mezi čistou groteskou, parodií i téměř realistickými scénami. Od počátku je jasné, že nepůjde o žádné psychologické drama, ale že sledujeme černou grotesku, kde výchozí situace otevírá množství příležitostí k rozmanitým gagům. Režie se ujal herec Jaromír Dulava (je to teprve jeho druhá režie), což je dobře, protože jde o čistě hereckou záležitost a k tomu tento mistr poker face mohl kolegům výrazně pomoci svými zkušenostmi z Divadla Husa na provázku i Činoherního klubu.
Ungelt, který nově zastřešil hlediště své letní scény, takže diváci nemoknou, trefil do černého jak žánrem, tak obsazením do rolí manželského páru Vojtěchem a Tatianou Dykovými. Manželský duel dobře prověřil, jak výraznou schopnost výrazových proměn oba herci mají. Přitom samotná zápletka není nijak složitá. Vojtěch Dyk jako poněkud ošuntělý samotářský violista neurčitého věku (neurčitosti a pochmurnosti mu dodává i lehce nabílená tvář) tráví osamělý čas ve svém kutlochu. Najednou tam ale vtrhne živelná, ordinérní sousedka s výrazně expresivním hororovým líčením i chováním, aby mu oznámila, že právě zabila manžela. A že je třeba věc neodkladně řešit…
Výrazné charakteristiky pana Sebastiana Bonsche a paní Margret Kobaldové poskytují hercům bezpočet příležitostí, jak ukázat své herecké schopnosti. Foto Divadlo Ungelt
Výrazné charakteristiky pana Sebastiana Bonsche (Dyk) a paní Margret Kobaldové (Dyková) poskytují hercům bezpočet příležitostí, jak ukázat své herecké schopnosti. Ať už jde o umění konverzace se schopností „prodat“ slovní hříčky a gagy (za všechny replika Margaret: Můj manžel je mrtvej, dobře ho znám!), nebo o pohrávání si s jednotlivými situacemi (neurotické krmení rybiček Bonschem, jeho nešikovnost, pohybově nápaditá manipulace se ztuhlou Margaret s vyvrtnutým kotníkem, společné opíjení i nedokonaný vášnivý okamžik). Vše jako by se dělo kdesi na hraně reality a vysoké nadsázky. Situace se střídají ve svižném tempu, přitom je každá z nich vyhrána s velkou pečlivostí až rozkoší pro herecké řemeslo. Oba si komediální situace doslova užívají. A platí to i pro třetího hráče, totiž mrtvolu manžela (Radovan Klučka), který crazy situaci na závěr vtipně doplní a umocní.
Vše jako by se dělo kdesi na hraně reality a vysoké nadsázky. Foto Divadlo Ugelt
Situace „slepice na zádech“ znamená, že kur údajně při své obraně před nepřítelem dokáže na chvíli zaujmout strnulou nehybnou pozici „na zádech“ (u nás tomu stavu říkáme „pozice mrtvého brouka“), čímž jej zmate a v nestřežené chvíli pak uteče. V případě této inscenace se tento stop-time opakuje několikrát. Svým způsobem rytmizuje děj a zároveň vždy uvede diváka do nové situace, která se na scéně začne odehrávat.
U nás tomu stavu říkáme „pozice mrtvého brouka“. Foto Divadlo Ungelt
Hra samotná však připomíná spíše cvičení v žánru ztřeštěné komedie (je to ostatně Apkeho debut – jak je uvedeno v rozsáhlé studii dramaturga Pavla Ondrucha v programu). Obsahuje velké množství rozmanitých, ne vždy kompatibilních situací a scén, což je pro tvůrce do značné míry zrádné. Pokud by se totiž textu ujali méně zkušení herci, mohlo by to dopadnout jako pověstný dort pejska a kočičky.
V tomto případě se tak naštěstí nestalo. Oba hlavní aktéři předvádějí excelentní herecké řemeslo. Jsou schopni mnoha proměn a zároveň po celou dobu udržují vysoké nasazení, takže si přeplněné hlediště přišlo na své a nevadilo ani lehce podzimní počasí. Osvobozující smích totiž diváky spolehlivě rozehříval po celou dobu více než dvouhodinového představení.
Divadlo Ungelt, Praha – Fred Apke: Slepice na zádech. Překlad Michal Kotrouš, scéna a režie Jaromír Dulava, dramaturgie Pavel Ondruch, kostýmy Ladislava Koukalová, pohybová spolupráce Marek Zelinka. Hrají Tatiana Dyková, Vojtěch Dyk, Radovan Klučka. Chystaná premiéra 26. září 2021. Psáno z předpremiéry 25. srpna 2021.
///
Projekt vydávání letních úvah, glos, reportáží a recenzí na webu www.divadelni-noviny.cz byl podpořen grantem SFK. Další reflexe letních produkcí najdete pod štítkem Letní kritika 2021.
…
Komentáře k článku: Můj manžel je mrtvej, dobře ho znám!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
