Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Muž své třídy

    Ve zhruba stotisícovém Kaiserslauternu žila byla dělnická rodina, v níž vyrůstal jistý Christian Baron (*1985). Podařilo se mu vystudovat univerzitu. Zjara roku 2019 publikoval autobiografický esej o svém otci, alkoholikovi a násilníkovi. Zaujal literární agentku Franzisku Güntherovou, ta jej vyzvala, aby o svém dětství napsal knihu. A Baron, dosud autor knižní publikace o pohrdavém vztahu levice k dělníkům, sedl a psal. V roce 2020 publikoval román Muž své třídy, který se vzápětí stal bestsellerem. Knihu adaptovalo Schauspiel Hannover a stejnojmenná inscenace byla pozvána na letošní ročník prestižní berlínské přehlídky Theatertreffen a posléze i na PDFNJ.

    Nikolai Gemel ztvárňuje vypravěče Christiana, neherec Michael „Minna“ Sebastian na scéně zastupuje postavu Otce (Schauspiel Hannover – Muž své třídy) FOTO KIVA

    Christian Baron, potažmo inscenace režírovaná Lukasem Holzhausenem, dává nahlédnout do spodnějších, ponižovanějších, opovrhovanějších segmentů německé společnosti devadesátých let, která se při letmém pohledu mohla jevit jako veskrze prosperující a optimistická, tím spíš, že Kaiserslautern se nachází v jedné za západních spolkových zemí (Porýní-Falc). Vypravěčův otec se živí jako stěhovák, rodina tak tak vyjde a na vině není jen otcův chlast, ten je spíše důsledkem toho, že dotyčný muž nevidí cestu, jak se ze špatně placené dřiny vymanit. Pro takové existování se vžil termín prekariát. Hlavní podíl viny na tom, že můj táta zemřel předčasně a v rezignaci, nese společnost, konstatoval francouzský autor Édouard Louis v knize Kdo zabil mého otce (česky 2021). A téměř stejnými slovy totéž říká postava vypravěče ve finále hannoverské adaptace.

    Inscenace stojí na výkonech Nikolaie Gemela a Stelly Hilb. Zatímco on je vypravěčem Christianem, ona ztělesňuje jeho matku a zároveň i tetu Juli, která se Christiana a jeho sourozenců ujala. Přítomen na scéně je rovněž otec – to je ten chlap (neherec Michael „Minna“ Sebastian), jak se postupně vyjeví, který na začátku stominutové inscenace začne stavět scénu a beze slov v tom s pauzami pokračuje až do konce, kdy dobuduje montovaný příbytek symbolizující prostor, v němž se převážná část vylíčených rodinných hrůz udála. A přece otec hovoří nejen tím stavěním bytu – jeho repliky znějí z reproduktoru namluvené Janem Thümerem, což posiluje dojem určité tiché krutosti konání figury ztělesněné „Minnou“ Sebastianem. Druhou „jinakostí“ je obsazení postavy Christianova bratra Bennyho dětským hercem, což zpřítomňuje čas, kdy se to vše v rodině dělo.

    Gemel a Hilb procházejí událostmi s neokázalou hereckou suverenitou, o tom žádná. A dá se říct, že neokázalost vykazuje rovněž inscenace jako celek, jenže současně postrádá základní nápad a náboj. Od prvních minut je příliš „literární“. Kdyby do hlediště zasedl divák, který by o Muži své třídy neznal žádné informace, jen by měl určitou diváckou zkušenost, téměř jistě by si řekl: Není to adaptace nějaké knihy? Daleko spíš se tu mluví o tom, co se událo, než že by se „to“ dělo.

    Nemohu si pomoci, ale Muž své třídy na mě učinil dojem, že jde o občansky uvědomělou položku, která plní úlohu splátky dluhu vůči poníženým a uraženým, aniž by ovšem v té splátce bylo nějaké bytostné angažmá tvůrců. Řemeslně vše v pořádku, ale nic, o čem bych si řekl: Tohle z vnitřního puzení museli udělat, a nemohli jinak. Ve výsledku to bylo hladce angažované, neušpiněné, spořádané, korektní. A také poněkud úmorné. Kdybych to měl říct v termínech, které nejsou levicově založenému sociologovi a spisovateli Baronovi jistě cizí, formuloval bych to takto: střední třída hraje o tom, jak si představuje, že se žilo a žije prekariátu. Velmi mnoho se u Muže své třídy ztratilo v překladu.

    Schauspiel Hannover – Lukas Holzhausen a Annika Henrich podle románu Christiana Barona: Muž své třídy (Ein Mann seiner Klasse). Režie Lukas Holzhausen, dramaturgie Annika Henrich, scéna a kostýmy Katja Haß, hudba a video Robert Pawliczek. Premiéra 21. října 2021 (psáno z uvedení v pražské La Fabrice 26. listopadu 2022).


    Komentáře k článku: Muž své třídy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,