Muzikálové vraždění
Tak mě jako recenzenta v Hudebním divadle v Karlíně poprvé posadili doprostřed první řady! Proč, bylo zřejmé už v prvním čísle muzikálu Vražda za oponou (Curtains): pěkně od plic se tam nadává divadelním kritikům, aby vzápětí v náležitě groteskním podání Milana Šteindlera jeden takový skřetózní, devótně arogantní kazisvět nenávidějící divadlo a divadelníky přišel na jeviště osobně. Přivydělával si na rozdíl ode mne fotografováním, tak nevím, jestli jsem nezabíral místo někomu jinému.
Monika Absolonová (Georgia Hendricks, ženská polovička autorského týmu)
FOTO DAVID KRAUS
Ne že bych inscenaci považoval za veledílo, ale má styl a řád odpovídající muzikálové komedii tradičního střihu z pera osvědčených autorů v čele s Fredem Ebbem a Johnem Kanderem. John Kander dokonce ozdobil premiéru osobně a karlínské jeviště i hlediště vzdalo legendárnímu skladateli upřímný hold: vždyť kdyby nenapsal nic víc než Zorbu, Cabaret a Chicago, zaslouží si zlatý pomník. Karlínští ho jako prvního uvedli na nový chodník slávy, který však neinstalovali před divadlo, jak bývá zvykem, ale do foyeru – doprovodil ho zakladatel karlínského Varieté Eduard Tichý. Karlínští nasadili laťku zvysoka.
Vražda za oponou potvrzuje pravidlo, že mnohé muzikály čerpají ze svého protředí: v tomto případě detektiv, zároveň amatérský divadelník nadporučík Frank Cioffi vyšetřuje vraždy, které vedle obvyklých divadelních katastrof postihly poněkud šmíráckou produkci v takové díře, jako je Boston! Vděčné, retroparodie detektivek, to se nedá zkazit. Na můj vkus ale příliš upovídané a rozvleklé, nevím, jak s autorskými právy, bylo by však účelné do hry razantně zasáhnout. Ani hudba není převratná, opakuje swingové a další modely, ale kdyby veškerá „spotřební“ hudba měla takovou řemeslnou kvalitu! Autoři prostě napsali trochu podbízivou bulvární bláznivou komedii, a proč ne, když to přiznají – na Broadwayi je tvrdý chleba a žádné magistrátní dotace.
Parketa pro režiséra Antonína Procházku, jenže ten se držel překvapivě zpátky, spíš aranžoval a trochu ilustroval, než vymýšlel své obvyklé kameňáky, a že sem by se hodily. Spolu s choreografem Pavlem Strouhalem však předlouhou komedii udrželi v temporytmu a v propracovaném vizuálu, jemuž dominovaly nákladné a velmi případné kostýmy Michaely Hořejší, které pomohly každé postavě přisoudit zveličenou vlastnost a způsob chování jako v kresleném komiksu. Nejefektnější jsou hromadné scény, nejnudnější rozvleklé dialogy, Adam Novák je přitom spolu s písňovými texty přeložil docela věcně a vtipně.
Zvědavého, uměnímilovného a zamilovaného nadporučíka parádně sehrál Ondřej Brzobohatý trochu po vzoru filmů 30. let střižených Falkovým Columbem, jediný z herců nealternovaný. Druhou hvězdou je Ivana Chýlková coby producentka Carmen Bernsteinová, profesionálka každým coulem, skvěle zpívá, do třetice se pěvecky blýskla Monika Absolonová ve stěžejní roli Georgie Hendrix, jenže jí počínaje herecké schopnosti souboru slábnou, s výjimkou hodně excentrických Milana Šteindlera a Bronislava Kotiše v roli režiséra Bellinga. Kapela hraje dobře, svižně. Docela pěkný dárek ke 130. výročí postavení karlínské budovy.
Hudební divadlo Karlín Praha – John Kander, Fred Ebb, Rupert Holmes, Peter Stone: Vražda za oponou (Curtains). Překlad Adam Novák, režie Antonín Procházka, hudební nastudování Kryštof Marek, choreografie Pavel Strouhal, sbormistryně Sára Bukovská, scéna Aleš Valášek, kostýmy Michaela Hořejší, zvuková režie Petr Ackermann, světelná režie Pavel Dautovský. Česká premiéra 22. září 2011.
Komentáře k článku: Muzikálové vraždění
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
