Muzikály naší doby
V pražských divadlech Broadway a Hybernia zkoušejí využít pro muzikálový byznys Vánoce. Že na něco takového nepřišli dřív – zpívá se při nich, lidé jsou naměkko, modelových příběhů je na tucty, vždyť se to nabízí jako houska na krámě! Ale nemíním ironizovat, je to z hlediska muzikálových produkcí zcela legitimní a může se dospět k dobrému výsledku. Však ty Kleopatry a spol. musejí být už notně okoukané!
Muzikál je byznys a tak ho většina lidí chápe. Jenže muzikál je také hudebně-divadelní forma dneška, podobně jako kdysi bylo takovou formou divadlo malých forem či opereta, abych zvolil příklady v různém postavení mezi komercí a nekomercí. Muzikálová forma je už pro svou syntetickou podobu, pro spojení různých umění v jedno, pro dnešní uměnímilovné lidi přitažlivá. A příznačně se objevuje tam, kde bychom ji sotva čekali: v hodně nekomerčním školním prostředí.
Školní představení jsou stará přinejmenším pár set let, z našeho území jsou poprvé doložena z poloviny 16. století a žáci při nich procvičovali latinský jazyk (hráli se latinští klasikové, případně dílka učitelů zpravidla v latině), rétoriku a vůbec schopnost vystupovat před lidmi. Hodně užitečné! Později se v té funkci uplatnily třeba hry V. K. Klicpery, ještě později A. Jiráska, pak se hrál i Karel Čapek. Dnes tedy muzikály.
Vzpomínám, jak se před nejakými patnácti lety loučili studenti s chomutovským gymnáziem vlastním muzikálovým dílkem o Vinnetouovi. Mostecká Základní umělecká škola (ZUŠ) si v roce 2001 zase troufla na prakticky kompletní provedení Webberova hitu Cats, mimo jiné proto, že ve školním prostředí neměli problém s autorskými právy – bylo to vlastně první uvedení proslulého díla u nás!
Naposledy jsem zaznamenal premiéru autorského muzikálu Král zbojníků (samozřejmě o Robinu Hoodovi) v ZUŠ v Lysé nad Labem: zkomponoval ho operní pěvec a tamější učitel zpěvu Daniel Klán (se Svatoplukem Semem byl hvězdou světové premiéry opery Bohuslava Martinů Den dobročinnosti v Jihočeském divadle) na slova učitelky výtvarné výchovy Lady Staré. Hrálo se už na jaře, nyní bylo místní Kino Luft opět nabité místními občany a hlavně rodinnými příslušníky, atmosféra skvělá. Děti ve věkovém rozptylu od prvňáčků základních škol po gymnazisty předváděly, co se během roku naučily, stejně jako jejich předchůdci po celá staletí. Dílo napsané a produkované na koleně, ještě že PC technika dnes nahradí celý orchestr, kostýmy a rekvizity poskládané z toho, co domácnosti a škola daly, jedinou kulisou byla dětmi z výtvarného oboru namalovaná revuálka. Pravý opak toho, co dnes většina lidí rozumí pod označením muzikál: nikoli peníze, nikoli vnějšková nádhera, nikoli ohromující hvězdy, ale logické završení školní výuky a návrat ke spolkovému či rodinnému muzicírování, malování, prostě kumštu.
Z Lysé nad Labem snadno dojedete na profesionální muzikál do Prahy, autem to není ani hodinka cesty, ale takovou produkci nikde jinde ani za největší peníze nekoupíte. „ZUŠky“ stejně jako školy po staletí před nimi jsou přirozenými centry místní kultury a muzikál uměleckou formou dneška. To víte, hrát Lucernu už by sotva někoho bavilo.
Komentáře k článku: Muzikály naší doby
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
