MY MIME aneb Potichu v Berlíně (No. 2)
16. – 18. května
Na mnohých festivalech bývají (pro aktivní účastníky) nejatraktivnější workshopy pod vedením odborníků. MY MIME nabídl čtyři workshopy, které vedli čtyři lektoři či mentoři, a to z celého světa. Nebo to tak aspoň vypadalo na první pohled. Jak se totiž později ukázalo, všichni pracují převážně v Německu.
I když představení předvedená v rámci festivalu odkazovala ve značné míře ke klasické imaginární pantomimě a vzoru Marcela Marceau, v dílnách se trénink zaměřoval různými způsoby na probuzení fyzické a mentální fantazie těla, propojení pohybových aktivit blízkých spíše fyzickému divadlu, kombinací vnějších a vnitřních výrazových prostředků, s důrazem na myšlenkovou a pohybovou imaginaci účastníků. Tedy workshopy, které by byly vhodné i pro činoherce.
Jevgenij Kozlov FOTO ARCHIV
Workshop fyzického divadla Jevgenije Kozlova
Rus Jevgenij Kozlov je divadelní režisér, choreograf a tanečník. Studoval vizuální umění, klasický balet a divadelní režii ve St. Peterburgu. Později rozšířil své vzdělání o různé typy contemporary dance a jiných tanečních stylů. V roce 1987 založil soubor fyzického divadla Do-Teatr a od té doby je hlavním režisérem, choreografem, ale i účinkujícím souboru, který momentálně má svou základnu v Německu. O divadle, které nejen vizáží protagonistů v mnohém připomene legendární Derevo, více v dalším blogu.
Jeho workshop se zaměřil na tyto základní oblasti – fyzické tělo jako nástroj exprese, pohyb jako čin, dialog těl, formování postavy a gramatika fyzického jednání. Kromě základních cvičení (vycházející mj. z techniky Flying low dance Davida Zambrana), tedy lakonicky řečeno cvičení, v němž tanečník ohledává všemi částmi těla podlahu, se soustředilo především na kontaktní improvizaci, hledání vnitřního obsahu ve spojení s fyzickou fantazií a kontaktem s partnerem. Vnímání sebe sama i ostatních skrze dotek, hospodaření s energií, která proudí do různých částí těla. Naslouchání svému tělu i impulsům, které nám dávají v prostoru druzí.
Jun Takahashi FOTO ARCHIV
Workshop Pantomima a tanec Juna Takahashiho
Japonec Jun Takahashi studoval corporeal mime a contemporary dance, ale také butó. Společně s kolegy založil v roce 1995 fyzické divadlo, propojené s pantomimou pod názvem Mizu to Abura. Od té doby skupina vystupovala jak v Japonsku, tak v zahraničí až do roku 2006. Poté zahájil Jun samostatný projekt JunJun SCIENCE, který se soustředí na abstraktní pohyb a choreografii založené na pantomimických technikách. Jak sám říká, fascinuje ho přistupovat k pohybu z těchto dvou stran, protože tanec a pantomima mají podle něj zcela jiné kořeny a stojí vlastně v protikladu. V posledních letech spolupracuje nejen s tanečníky, ale s lidmi z nejrůznějších oborů, a hledá možnosti choreografie především v projektech site-specific.
Workshop překvapivě neobsahuje výrazné orientální pohybové prvky, i když základ – naladění těla do harmonie orientu – odpovídá. Začíná rozehříváním a kumulací energie, a při těchto cvičeních se účastníci soustředí na jednotlivá energetická centra. Jednotlivé krátké sekvence fyzického pohybu či tance slouží jako „startovací moment“ pro další akci a následné propojení. Přitom je v průběhu cvičení mnohdy využíváno prvků z reálných situací (nejvíce mi utkvělo lezení na skálu, odehrávající se horizontálně na podlaze). Sama jsem pak byla vyzvána k účasti na dalším cvičení. Jeden pár zaujímá sošnou pózu, pokud možno co nejsložitější a druhý pár se je snaží co nejlépe napodobit. Háček je v tom, že tento 3D obraz zjišťuje poslepu pouhým hmatem.
Tony De Maeyer FOTO ARCHIV
Workshop Divadelní biomechanika podle Vsevoloda Mejercholda Tony de Maeyera
Belgičan Tony de Maeyer, který si zahrál v několika filmech, má nejen rozsáhlý sportovní trénink (od boxu po aikido), ale absolvoval i množství nejrůznějších kurzů uměleckých. Tím prvním a zásadním bylo zvládnutí systému Mejercholdovy biomechaniky, poté vyzkoušel butó, fyzický trénink podle Grotowského Luka Percevala a nakonec vystudoval v belgickém Gentu herectví. Ve své práci kombinuje herectví a vedení workshopů.
Řídí se heslem „Herec je ve své roli tanečníkem“ Jeho dílna nabídla vhled do principů biomechaniky. Tvrdí, že se nejedná o ucelený systém, ale o jednotlivé prvky, které lze využít jak v choreografii, tak jakékoli fyzické přípravě, neboť umožňuje dokonale poznat tělo a přimět ho „přemýšlet“ místo mozku. Základem jsou především cvičení s tyčemi (hůlkami), které umožňují hrát si s rovnováhou, rytmem, přijímáním a vydáváním energie, a také partnerskou a skupinovou souhrou, kdy jsou jednotlivci spojeni pouze prostřednictvím tyčí, které se časem stanou už jen virtuálními.
Lionel Menard FOTO ARCHIV
Workshop Choreodramatu s Lionelem Menardem
Francouz Lionel Menard navštěvoval školu Marcela Marceau a s tímto velkým mimem také hrál. Pracoval jako asistent nejen pro Marceaua, ale také pro Erica Besnarda, Alejandra Jodorowského, Michaela Jacksona a Jeana-Paula Goudea. Režíroval množství divadelních her a pantomim po celém světě. V mezičase pracoval s trestanými v nápravném ústavu, ale také přednášel na ministerstvu kultury na Kubě a v Argentině. Několik let byl členem divadelní skupiny Philippa Gentyho a poté založil společně s dvěma německými mimy společnost Companie Bodecker&Neander. Učí na berlínské Die Etage.
Workshop pojímá jako dobrodružství, které lze zkoumat z mnoha různých stran. Říká, že nikdy nevychází z fyzického pohybu, ale z vnitřních pocitů jednotlivců. Je to jako neustálé barvení a smývání barev, líčí proces práce a dodává: Název Choreodrama, tedy výtvarně a pohybově pojaté příběhy nejlépe vystihují podstatu mé práce. V tomto případě zvolil heslo: Jeden za všechny, všichni za jednoho. I když samozřejmým základem je znalost základních technik imaginární pantomimy, důležitá je pro něj imaginace, originalita myšlení a prostorové vnímání. Vedle práce ve skupině měli účastníci za úkol vymyslet vlastní sólové etudy, kde jedinou rekvizitou byl libovolně velký kousek papíru. Hravost a fantazie jsou nejdůležitějším elementem tréninku, kde pohyb vždy vychází z konkrétního pocitu, který by neměl být vykalkulovaný, ale spontánní – pohyb je pokračováním pocitu v prostoru, a to jak v jednoduchých etudách, tak i složitějších příbězích.
Tréninky trvaly pouhá dvě dopoledne, a tak, abych obsáhla všechny čtyři, nahlédla jsem do každého z nich opravdu jen na chvíli. I tak se mi v jednom případě stalo, že jsem byla zapojena do akce… Tuto letmou zprávu o jednotlivých workshopech je možné brát jako inspiraci pro vlastní práci, ale i jako eventuální teaser pro pozvání těchto lektorů k nám. Zájemci o jejich workshopy by se jistě našli.
Komentáře k článku: MY MIME aneb Potichu v Berlíně (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
