Divadelní noviny > Festivaly Kritika
Na dotek sebevraždy
Maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa dobře znají návštěvníci festivalu DIVADLO Plzeň. Mohli zde vidět jeho inscenace Led (se souborem Národního divadla Budapešť v roce 2011), Netopýr (se souborem TR Varšava v roce 2015) a loni Hanebnost. Tu připravil v roce 2012 se svým budapešťským souborem Proton. O rok později měl se stejným souborem premiéru jeho další „gesamtkunstwerk“, inscenace Demence (Dementia), která obstarala prolog letošního Divadelního světa Brno.
Jde o v zásadě otevřené, přímočaré podobenství společenské situace současného Maďarska. Mundruczó a jeho herci ji nahlížejí ostře kriticky, jako bortící se psychiatrickou kliniku potácející se na hraně ekonomické i profesní existence. Nový majitel, který do ní v úvodu představení vchází jako operetní impresário, z ní chce vystrnadit všechny pacienty i lékaře a přeměnit ji v erotický klub. Je to typický Mundruczóův svět psychicky (a často i fyzicky) obnažených postav zachycených v okamžicích nezvladatelné tragiky, smutku, zoufalých jednání, skryté i otevřené erotiky a násilí, inscenovaný v syrových kulisách hroutící se předválečné architektury (ergo světa). Podstatný je stav zatuchlosti a přímočaré, animální herectví bez jakýchkoli vnějších kudrlinek či psychologizování. Jednání postav vypovídá o úpěnlivě zoufalé situaci, v níž se ocitají. Mundruczó tentokrát využil nejen přímého fyzického jednání, ale používá i filmovou techniku (dění přenáší skrytými kamerami), čímž zdůrazňuje odcizenost, opuštěnost, samotu. Právě v dokumentárnosti, v odkrývání podprahového jednání, nekontrolovaného soukromí, necezené, „skryté“ reality lze spatřovat hlavní směr a smysl této Mundruczóovy práce.
Mundruczó reflektuje i daleko podstatnější a obecnější pocity člověka této civilizace. FOTO archiv DSB
Může se zprvu zdát jen jako přímočará karikatura společenské situace v Maďarsku (ergo i naší, neb jde o podobné posttraumatické stavy), ale Mundruczó reflektuje i daleko podstatnější a obecnější pocity člověka této civilizace. Člověka přehlíženého, osamělého, živořícího na společenském okraji a i z něj vytěsňovaného. Člověka, kterého ve svých dílech zachycoval Franz Kafka či Albert Camus. Člověka, který může už jen zmizet, vraždit nebo – jako postavy této inscenace – spáchat sebevraždu.
Škoda jen, že naléhavé jevištní dění bylo v Brně utopeno ve snad dvacetimetrové hloubce jeviště Janáčkova divadla. Mundruczóovo divadlo vyžaduje maximální blízkost herců a diváků, vybízí být na dotek jevištnímu jednání, jako tomu bylo v Plzni v případech Ledu a Hanebnosti. Tyto dvě inscenace tato nepřebila.
Proton Theatre, Budapešť (Maďarsko) – Kornél Mundruczó, Kata Wéber: Demence. Režie Kornél Mundruczó, výprava Márton Ágh, světla András Éltető, hudba János Szemenyei, produkce Dóra Büki. Premiéra 15. října 2013. Janáčkovo divadlo 10. května 2017.
Komentáře k článku: Na dotek sebevraždy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
