Na Oáze s Magorem
Jak mě pronásleduje redaktor Vladimír Hulec stran nedodaných příspěvků, ve mně začíná vzbuzovat paranoiu. Posuďte sami: Každý den zahajuji tím, že vyluštím křížovku v Blesku. A včera tam bylo v legendě: divadelní noviny na dvě písmena – DN. Že by Vladimír podplatil nebo přesvědčil kolegy z Blesku, aby se mi existence jeho periodika takto vtíravě připomínala?
V pondělí jsem šel na soud se zločincem Johnem Bokem (dozvěděl jsem se při té příležitosti, že už neexistují „přečiny a trestné činy“, nýbrž „přečiny a zločiny“) raduje se ne snad z té kauzy – John prý pochroumal nějakého policistu –, ale z toho, že budu mít o čem psát. Leč soud se nekonal, soudce se přišel omluvit, ochořel, soud se odkládá.
Takže jsem zase tam, kde jsem byl. Nezbývá mi, než sem dát nějakou tzv. básničku. Uvažoval jsem o tom, že básně se mají psát pouze z nutkavosti nebo na zakázku. Ty první mohou být i dobré, což nikdy nevíme, když je začínáme zapisovat (Věra Jirousová kdysi pravila: Chci žít v zemi, kde ke mně přicházejí básně. Nu, k Věře již básně nepřicházejí – odešla za nimi tam, kde se básně rodí.). A pak jsou básně příležitostné, tvořené na zakázku. Žiju-li drahný čas na Oáze a obecně se o mně tvrdí, že jsem básník, nemohu odmítat napsat verše, má-li někdo nějaké výročí či třeba svatbu. Naposled mne majitelka Oázy požádala, zda bych nenapsal text přímo o Oáze – nu, takovou příležitost pominout nelze.
Už jsem to i napsal a chtěl tady uveřejnit, je to však básnička příliš čerstvá, musí se ještě uležet jako utopenec ve sklenici. Tak dám jinou:
Guillaume Apollinaire
miloval Krásnohorskou Elišku
ach jak i já hladil
rád bych ji po bříšku
Proč jsem se nenarodil dřív?
i pod bříškem
tak rád bych ji býval hladil
na pahorku Venušině
Proč mě předběhla
ta francouzská svině?
Proč jsem se nenarodil dřív?
příboj zas vystřídá odliv
a odliv nahradí příboj
který přišel dřív
Komentáře k článku: Na Oáze s Magorem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
