Na Oáze s Magorem
Byl jsem teď týden na Vysočině, mimo jiné jsem se stavoval v knihkupectví u Ladina Hejlů. A on mi předal ukolébavku, kterou jsem před lety napsal pro dcerušku přátel Forbelských. Já jsem ji ztratil, oni ji zachovali a mně se teď hodí, mám už taky řadu let dohodnuto s Jiřím Fiedorem, že moje ukolébavky vydá. Co dohodnuto, důležitější je, že jsem ho stáhnul o nějakou zálohu. Tak tady ji máte. Jak napsal kdysi K. H. B.: Točíme-li ze sudu nedolévajíce, zůstanou nám naspodu brzy jen kvasnice.
Ukolébavka pro Rozálku
Rozálko,
teď ještě cítíš, kdy straší,
kdy na střeše tašky haraší
a pod nimi na půdě chrastí hraší,
Rozálko, z hrachové natě uschlé hraší.
Ach, Rozálko,
uschlé hraší
a uschlá nať rajčat taky haraší,
aby měla ses čeho bát.
Vzpomeň si na to,
až budeš starší.
Až budeš Rosalie, a kolem tebe růže,
až budeš Rosalie a okolo lilie
budou tě zdobit.
Teď ještě můžeš zlobit.
Když komín na střeše se drolí,
křičet že nevíš, co tě bolí,
víš jenom, že cosi tě bolí
a že tě straší cosi.
Neboj se Rozálko,
miláčku, to jsou jenom kosi
a drozdi hlasitě hnízdečka si snují.
To netopýři hlavičkami dolů
k spánku se zavěšují.
A za chvilinku kosi už a
drozdi i vrabčáci
spát budou s Rozálkou,
i netopýři.
Sny tvoje lehké ať jsou jako chmýří.
Spinkej, ty moje Rozálko,
vždyť noc je taky jen nakrátko.
Spinkej.
Spi.
Komentáře k článku: Na Oáze s Magorem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
