Na Oáze s Magorem

Letos na Popeleční středu jsem se rozhodl, že si odepřu tvrdý alkohol. Maso jsem sice také nejedl, to mi ale takovou újmu nepůsobí. Úspěšně jsem bez panáků přežil, a tak jsem si řekl – Proč ne až do Velikonoc? Už jsem to kdysi absolvoval, nepil jsem dokonce ani pivo – a opil jsem se jaksepatří na Velký pátek.

Tentokrát jsem to bez tvrdého alkoholu vydržel týden – co panáků od kamarádů jsem k jejich údivu odmítl! Potom jsem zjistil, jak příliš na to myslím, a vzal jsem si ku pomoci svého milovaného Oscara Wildea: Jediná možnost, jak se zbavit pokušení, je oddat se mu bez váhání.

Nemohu nevzpomenout na D. P. Bohuše Kováře. Byl jezuita, po Vítězném únoru odseděl pár let, jak bylo tehdy zvykem, potom pracoval u betonářů. V osmašedesátém byl v Linci vysvěcen na kněze a působil v Hostimi u Moravských Budějovic. Nějak mu zapomněli vzít státní souhlas. Jezdili jsme za ním, byl to náš duchovní pastýř, křtil například Mejlu Hlavsu.

Když jsem se vrátil z prvního kriminálu, jel jsem k Bohouškovi na faru asi na týden, abych se dal psychicky trochu do pořádku. Bydlel jsem v knihovně. Bohoušek mne vzal do kuchyně ukázat, kde co je. Mimo jiné měl v kredenci řadu lahví, co mu nosili farníci. On sám pil denně jeden kalíšek karpatské hořké – na jeho památku jsem si ji dával, kdykoli jsem na ni v hospodě narazil, ale už ji asi nevyrábějí, leta jsem ji neviděl. Bohoušek mi ukazoval ty lahve alkoholu, já jsem namítal, že jsem tam nepřijel pít. Chlapče, já ti neříkám, že to máš vypít, jenom, abys věděl, kde to je. – Bohoušku, ty mne pokoušíš. – Chlapče, já tě nepokouším, každý se pokouší sám.

Takže k Velikonocům. Bylo to na Velký pátek a Hostimí projížděl malíř Zbyšek Sion. Přivítali se s Bohouškem a ten hned nalíval slivovici. Zbyšek řekl: Bohoušku, já sice nejsem nijak ortodoxní, ale přece jenom – je Velký pátek… a panáka odstrčil. Bohoušek ho objal kolem ramen a řekl: Ale Zbýšo, Pán Bůh není tak malichernej.