Na Oáze s Magorem
Když jsem kdysi byl v redakci Výborné práce, stalo se mi, že jsem v den návštěvy měl mít článek do čísla a přišel jsem bez něj. Seděl jsem nad papírem celou noc a nic mne nenapadlo. Šéfredaktor Jiří Padrta mne seřval. Vysvětlil mi, že to, že mne nic nenapadlo, není důvod, abych článek nedodal. Noviny musí vycházet a to, že autorovi třeba utekla žena nebo umřela máma, není žádná omluva. Pro spravedlnost musím podotknout, že jediná omluva, která se tolerovala, byla, že se autor ožral.
Tak jsem si včera místo jalového přemýšlení četl knihu Dicka Francise (jak víte, před pár dny zemřel), doufaje, že mne něco napadne. Byla to moje soukromá pocta autorovi, jehož knížky mám rád, stejně jako moje dcera Františka. Máme skoro všechno, co napsal, a četl jsem ty knihy několikrát. Čtu ostatně ze všeho nejvíc detektivky, některé pořád dokola – zvyk z dob, kdy jich vycházelo poskrovnu.
Byl jsem členem společnosti Nový Brak, kterou založila Olga Havlová blahé paměti spolu s Olinkou Stankovičovou, Vlastou Třešňákem, Jarmilkou Bělíkovou atd. Shromáždili jsme všechny brakové knihy ze svých knihoven, knihovnice Stankovičová je katalogizovala, pak jsme měli výpůjční dny, časopis… Naše činnost neušla pochopitelně Státní bezpečnosti a dostalo se nám varování od generálmajora StB Ryppla, co nás čeká, když toho nenecháme. To bylo nejvyšší varování ze strany moci, dostali je obvykle mluvčí Charty 77.
Stalo se to po našem slavení Masopustu. Když jsem se při výslechu ptal, co je na tom špatného či nezákonného, odpověděli mi: Nic, ale přijdou tam taky lidi, který vás neznali, líbí se jim to, a tak vás přibejvá.
Dneska bychom Masopust mohli slavit klidně – a pak že se nic nezměnilo.
Komentáře k článku: Na Oáze s Magorem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
