Ať se mluví o Salvadoru Dalí, i kdyby se o něm mluvilo dobře.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Na Oáze s Magorem

    Tak tentokrát bych teoreticky měl o čem psát, strávil jsem nějaký čas v nemocnici, nicméně sdělovací prostředky o tom napsaly tolik blbostí, že mne ani nebaví uvádět to na pravou míru. Ale princip reklamy podle Salvadora Dalí je: Ať se mluví o Salvadoru Dalí, i kdyby se o něm mluvilo dobře.

    Každopádně bych chtěl poděkovat všem lékařům a sestřičkám, kteří se o mne vzorně starali. V první řadě MUDr. Antonínu Henešovi, který pro mne se záchrankou přijel z Třebíče ke Skalákovi na mlejn. Chtěl jsem samozřejmě podepsat revers a nikam nejet, pan doktor mi tak rozumně vysvětlil, jak jsem na tom, že jsem do nemocnice odjel, což mi zřejmě zachránilo život. V Třebíči to byl ještě pan primář MUDr. Lubomír Novotný, MUDr. Jana Nechvátalová, MUDr. Jiří Špaček – a v neposlední řadě sestřičky, zvláště pak Pavlína Mašková. To byl nepochybně převlečený anděl strážný, i když v čaji, který mi dala na cestu do Střešovic, nebyla ani kapka rumu.

    Ve Střešovicích vzorná péče pokračovala, ale jména lékařů a sestřiček jsem už nezjišťoval, to by byl tenhle sloupek dlouhý jako dopisy, co jsme v kriminále psali negramotným cikánům: …a pozdravuju Aranku a Tibora a Dežu a Petera… následovalo tak dvacet jmen. Zkrátka jsem vděčen i lékařům a sestřičkám ze Střešovic, a dost už o tom. Snad jenom ještě – pustili mne o den dřív, abych stihl v Roxy koncert Ivana Krále, který mi tam věnoval písničku. Co bych si mohl přát víc?

    Sedím tedy zase na Oáze, před sebou nealkoholické pivo, tudíž jsem se zařadil k přátelům, kteří nepijou alkohol už dlouho. Ostatně, jak říkal Egon Bondy, já už jsem si svůj bazén vypil.

    Teď se mi vybavilo, jak před lety přestal pít Zbyněk Hejda – a někdo se ho ptal, jestli něco píše. A básník se na něho smutně podíval: Jak můžu psát, když nemůžu pít? Tak uvidíme.

    Dneska mi volal Pavel Zajíček, a když jsem mu řekl, kolik krve do mne v Třebíči naládovali, řekl: Tak vidíš, Rolling Stones za to dávají spoustu peněz, a ty to máš zadarmo. Takže to snad s naším zdravotnictvím není tak strašné, jak se obecně soudí. Alespoň – abych nezobecňoval – v mém případě.


    Komentáře k článku: Na Oáze s Magorem

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,