Divadelní noviny > Názory – Glosy
Na okraj jednoho seriálu
Česká televize se už hezkou řádku let systematicky věnuje divadlu. I tomu loutkovému. V podzimních měsících minulého roku program ČT Art nabídl sedmidílný dokumentární cyklus režiséra Pavla Jiráska Česká loutka s „experty na odborné úrovni“. Je pravda, a to je nezpochybnitelné, že cyklus shromáždil o českém loutkářství množství podstatných informací, překvapivých souvislostí, archivních materiálů. Zkrátka objevilo se tu hodně důležitých věcí. Ke kladům zcela určitě patřily i seriózní vstupy historiků loutkového divadla (Malíková, Dubská, Blecha, Králová, Lešková-Dolenská a Novák). Po právu byla zvýšená pozornost věnována Miroslavu Vildmanovi, dnes už málem zapomínané režisérské osobnosti přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, zaslouženě byli připomenuti i další velikáni českého loutkářství: František Vítek a Věra Říčařová, Jan Malík, Josef Skupa, Vojtěch Sucharda, Josef Krofta, soubory Buchty a loutky či Continuo.
Jenže se objevily i propastné mezery: mapovat klíčové okamžiky dějin českého loutkového divadla a zcela pominout Makonjovo Vedené divadlo; v části zaměřené na novou vlnu hovořit o vstupu odkrytého herce na loutkové jeviště a nezmínit ani slůvkem Halíkova Míčka Flíčka, u něhož se žádná publikace zabývající se tímto tématem neopomněla zastavit; vyhodit do povětří fenomén Polákových a Kalfusových mateřinek, které významně spoluvytvářely tvůrčí klima v českém loutkovém divadle osmdesátých let; mít před kamerou Pavla Vašíčka a pomlčet o jeho inscenacích, významem i kvalitou kongeniálních s těmi Kroftovými (minimálně Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho patřilo k tomu nejlepšímu, co v osmdesátých letech české loutkové divadlo vyprodukovalo); pozvat si Luďka Richtera a nepřipomenout jeho vlastní přínos rozvoji našeho loutkářství, tedy vynechat soubor Paraple a tím vyškrtnout z dějin celou jednu významnou etapu amatérského loutkového divadla, a místo toho nechat snít producenta Národního divadla marionet nad divácky úspěšnou Brožkovou scénickou ilustrací zvukové nahrávky Mozartova a da Ponteho Dona Giovanniho o metafyzické dimenzi marionetového divadla, dosahované vedením shůry z nějakého božího principu, to už chce opravdu pořádnou porci expertní erudice…
A tak rozpačitou povahu tohoto cyklu, v němž jsou například Jan Schmid a Markéta Schartová odbyti jednou dvěma větami a drobnou ukázkou z pozdější tvorby, nakonec asi nejlépe vystihl jeden z bratří Formanů (jsou průvodci celým cyklem), když diváky České televize „poučil“, vo co tu vlastně tedy šlo. Vo ten balanc. (!) Zlatá slova. Minutu po dvanácté, ale z profesionálních kritiků by to těžko někdo zformuloval lépe.
(Seriál lze dosud zhlédnout na i-vysílání ČT.)
Komentáře k článku: Na okraj jednoho seriálu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
Oprava a omluva
Omlouvám se čtenářům a Jaroslavu Etlíkovi za chyby, které jsem při redakci vnesl do jeho glosy Na okraj jednoho seriálu (DN 2002/2, s. 3) ve snaze zpřesnit údaje: zaměnil jsem mu režiséra Míčka Flíčka Jindřicha Halíka za autora té hry Jana Malíka, Vojtěcha Suchardu za Stanislava Suchardu a redaktorku Kateřinu Leškovou – Dolenskou zkrátil na Dolenskou. A k Luďkovi Richterovi doplnil soubor Kejklíř, když autor chtěl zmínit pouze Paraple. V internetové verzi jsou chyby opraveny
Josef Herman
04.02.2020 (2.46), Trvalý odkaz komentáře,
,Josef Herman
Ještě opraveno
slovo Mateřinek na mateřinek, autorovi šlo o žánr loutkového divadla, nikoli o festival.
04.02.2020 (13.46), Trvalý odkaz komentáře,
,