Divadelní noviny > Blogy Kritika

Kritické teze Josefa Hermana: Příhody lišky Bystroušky v Českém Krumlově

Před Otáčivým hledištěm v zahradě českokrumlovského zámku se už řadu let dějí věci. Umělci Jihočeského divadla cíleně vyvracejí odsudky zdejšího letního festivalu coby laciné turistické atrakce. Uvedení opery Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka je umělecký čin, dramaturgicky, když už se na Janáčka v naší kotlině pořád ještě moc nechodí, a také inscenačně. Režisérské duo SKUTR posunulo možnosti zdejší poetiky zase o pořádný kus dál, samozřejmostí je, že jejich inscenace vychází právě z daného prostoru, že využívá přírodní scenérie i rozlohy přilehlého parku, ale zůstává promyšlenou konstrukcí nové umělecké reality.

Na webové stránky se nehodí podrobné analýzy prostředků a postupů, vesměs svébytných a originálních, které “Skutři” použili – nechme je do tištěných Divadelních novinách po prázdninách. Jen konstatujme, že režiséři opravdu dobře znají nejen Janáčkovu operu, ale i Těsnohlídkovo vyprávění a Lolkovy kresby pro Lidové noviny. Inspirace jimi volně prolínají se svébytným výtvarným světem předchozích režií “Skutrů”, jen do jiného prostoru zasadili svou představu sdělného obrazivého divadla. Z někdejšího komiksu v Lidovkách zůstala spousta legrace, tady až groteskně podložená postavou věčně opilého zajíce, který prochází celou operou trochu za klauna či fackovacího panáka – ano, ten, kterého Harašta našel, jak leží “natažené”, Revírník ho “nalíkl” na Bystroušku a ta ho využila coby školní pomůcku pro svá liščata. Pobíhá jich na louce pěkná skupina, s nimi přes švihadlo poskakující Skokánek. Nic se tu nehraje s životní věrohodností, ta by byla vůči Janáčkovu dílu falešná. Skutři velkoryse rozvrhli jednotlivé ostře stylizované scény počínaje scénografií (na principu středověkých mansionů) po tanečně a gesticky vedené herectví všech aktérů. I malá Bystrouška si vymění roli s tou velkou okázale před očima diváků předáním zrzavého šálu, který zastřelené Bystroušce posléze sejme Harašta (aby jí obřadně odvedl na věčnost Zlatohřbítek) coby “nový štuc” pro Terinku. To všechno se děje nikoli pro exhibici tvůrců, ale pro názorné vyprávění příběhu, který přes veselé scény zůstává poetický, vlastně spíš smutný, zamyšlený, přitom povznášející – protože koloběh života věru není idylický, ale je krásné ho dobře prožít! Základní poslání Janáčkova díla Skutři přenesli do inscenace výsostně!

Bezvadné obsazení je sestaveno z možná i překvapivých hostů a z účelně využitého domácího souboru. Skvělé Bystroušky v podání Ivany Rusko a Lenky Máčikové, krásné, pěvecky sebejisté, každá s jiným osobním šarmem. Revírníka už zkušeně provedl Svatopluk Sem, a vůbec poprvé Alexandr Beň – vím, že postava ho dávno lákala a když se jí konečně dočkal, věděl naprosto přesně, jak a hlavně o čem ji zahrát a zazpívat: zůstává okouzleným pozorovatelem přírodních dějů, ví, že je nemůže ovlivnit, jen je musí přijmout s pokorou, protože je jejich součástí. V tom je Revírník projekcí Janáčka. Nádherný debut! Důležité je výtečné obsazení mužské trojice Harašta – Rechtor – Farář, druhé dvě postavy navíc režijně úzce propojené se svými zvířecími podobami Komára a Jezevce. Skutři si dali velkou práci s detailní vizualizací rozpoložení těchto postav, nabývají v inscenaci na důležitosti mimo jiné výtečnou interpretací v obou alternacích. Nespravedlivě vůči ostatním vyzvednu alespoň Josefa Škarku, který v úsečné zkratce obsáhl osud Faráře, a Jiřího Brücklera jako přidrzlého Haraštu. Lišáka tu zpívá tenor – Jorge Garza po ostravském Broučkovi dostal druhou janáčkovskou roli a zvládl ji excelentně. Je mu, původem z Mexika, rozumět každé české slovo, ovšem vůbec všichni artikulují skvěle. Další doklad, jak inscenátorům záleželo na srozumitelnosti příběhu.

Právě v tomto případě nelze nelitovat stále nedokonalého přenosu živého orchestru ze sálu Belárie – nevyniknou důležité významové mezihry, mnohé ze zvukových fines partitury zaniknou. Mario De Rose nastudoval orchestrální part pečlivě, ale na můj vkus mu chybí víc zvukové i tektonické dynamiky. Skvěle připravený divadelní sbor i Dětský pěvecký sbor Jitřenka spolu s významovou choreografií baletu inscenaci zastřešují.

Hraje se jen do 23. července, neváhejte!!

Jihočeské divadlo České Budějovice – Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky. Hudební nastudování a dirigent Mario De Rose, dirigent Martin Peschík, režie SKUTR, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Marek Cpin, choreografie Jan Kodet, sbormistr Martin Veselý. Premiéra před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově 14. července 2016.

 

• Autor: Josef Herman
• Publikováno: 19. července 2016

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana: Příhody lišky Bystroušky v Českém Krumlově

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ