Na shledanou, krokodýle, na shledanou, kajmane, žádná láska není věčná…
Dozvěděl jsem se 26. září, že se od příštího roku mění redakce DN. A ta nová už o mý texty nestojí.
Napiš na prosinec poslední sloupek, vzkázal Hulec.
Začal jsem jej připravovat. V rádiu právě vysílali národní modloslužbu o sv. Václavovi.
Nikdy jsem nepřispíval do nějakých novin tak dlouho.
Aber dý koncen! říkávala maminka po sudeťácku. To je srozumitelný i s mizernou znalostí něm. jazyka.
Oslavujme konce, plačme nad začátky… atd.
Před týdnem zrušili festival v Řevnicích. Nemusel jsem vystupovat. Skvělý.
Jednadvacátýho srpna jsem zřejmě naposledy skřehotal v Arše. Taky změnili vedení.
Nebudu pravděpodobně bydlet někde (Vršovice) víc než dvacet let.
Krajiny, místa i lidi vidíme, posloucháme, možná (?) naposled.
Ve snech pak záběry zpracuji, zpřetrhám, doplním. Aby něco zůstalo!
Na zahradnické škole nás koncem padesátých let učili, jaké potíže jsou ve velkých zahradnických podnicích, ve velkochovech, velkovýkrmnách…
Není tomu tak i ve velkých divadlech, kterým se často říká „národní“?
O tom už jistě psali daleko povolanější, povolnější.
V šedesátých jsem často navštěvoval divadla malých forem. Dobrý vzpomínky, skoro nejlepší. Teď se dostanu do divadla max. dvakrát za rok. Většinou mám dojem: herci moc hrajou. Ale ani těm, se kterými se znám, to neříkám. Není to můj obor.
Kolik ouředníků vozila s sebou herecká – divadelní kočovná banda. Nejsou dosažitelný podklady. Ouřednickej aparát velkých divadel vidím jako zažívací ústrojí molochovo.
Ve střevech toho ústrojí zastaví se trávení.
Jak to pročistit?
Když pes žere trávu, není to předzvěst deště.
Ze psa vyleze něco jako provázek ze stébel, pomlázka nehezká. Pes vyčistil si střeva – mechanicky.
Nebral bych to jako návod ke změnám, zvratům… Je to jen obraz. Z psího žití.
Je až poučný sledovat zánik, např. Detroitu. Donedávna tam bylo všechno největší. Nevěděli, co s velkým divadlem. Nakonec se budovu rozhodli použít jako patrový parking.
Rád mluvím, když debata u stolu vázne. A provokuju.
Třeba jak vznikl druh zvaný muž.
Kdysi dávno v mořích byly mezi červy jen samice. Když to na ně přišlo, třely se. I stalo se, že některé v důsledku nehody přišly o pár článků. K rození už se nehodily, tak se používaly jen k tomu tření. Z toho pak vznikl druh – muž. Dobrý, ne?
Několikrát jsem za to dostal málem přes držku.
Takových příkladů, nápadů a příhod mám dobře několik set. Mohl bych do DN přispívat ještě dalších deset let.
Ptali se mě lidi od řemesla (herci) při natáčení, jestli píšu ty sloupky do DN.
Přiznal jsem barvu. Namlouvám je, už totiž houno vidím.
Jen se tak outrpně usmáli.
Jaj!
Zdravím Hulce a Evu Salzmannovou, přeju všechno k Vánocům, a už aby bylo po nich…
See you later alligator
Komentáře k článku: Na shledanou, krokodýle, na shledanou, kajmane, žádná láska není věčná…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
