Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Na skok v erotické kavárně

    Vítejte na představení pro dvě herečky, kávu s kardamomem, knihu a klarinet. Diváci vcházejí do sálu, a zatímco jedna herečka starostlivě kmitá kolem nich, druhá zvolna a obřadně připravuje v džezvě kávu.

    Kniha se proměňuje v paraván či dveře, skrze jejichž klíčovou dírku lze nepozorovaně nahlížet čili šmírovat (z inscenace Zahrada vůní) FOTO IRENA VODÁKOVÁ

    Decentní kostýmky obou účinkujících přitom nenasvědčují tomu, že jejich inscenace Zahrada vůní čerpala inspiraci z díla arabské erotické literatury, které svým charakterem nabízí paralely k Pohádkám tisíce a jedné noci, Kámasútře či Dekameronu. Spíš to zprvu vypadá, jako by snad publikum omylem zabloudilo na přednášku s občerstvením. Což vlastně má logiku, neboť kniha šejcha Sídího Muhammada an-Náfzávího Zahrada vůní pro potěchu myslí prokládá vyprávění pikantních příběhů kapitolami ryze encyklopedického charakteru. A na této dvojlomnosti je také inscenace vystavěna – Réka Deák a Maia Chanvin, kterou na festivalu na poslední chvíli nahradila Daniela Grohová, přednášejí a zdivadelňují úryvky z knihy decentně, s bezmála vědeckou vážností umocněnou ještě čtyřjazyčným anglo-francouzsko-česko-maďarským opakováním klíčových pojmů. Což vynikne zejména při výkladu o ženských a mužských pohlavních orgánech, kde coby zásadní rekvizita či demonstrační pomůcka (jak kdo chce) slouží klarinet. (Troufám si říct, že vzpomínka na smyslné nakládání s tímto nástrojem bude určitě nejednoho diváka pronásledovat ještě při návštěvě nejbližšího koncertu České filharmonie…) Anebo také kniha, která se proměňuje v paraván či dveře, skrze jejichž klíčovou dírku lze nepozorovaně nahlížet čili šmírovat. Knižní ilustrace pak již přirozeně ožívají v podobě stínového divadla, díky němuž lze velmi názorně – a přitom nikoli oplzle (!) – předvádět různé polohy milování.

    Inscenace však není „doslovným“ přepisem knihy, která byla napsána někdy před čtyřmi sty padesáti lety na dvoře tuniského beje. Vždyť jen pro mužský úd její autor nalezl třicet sedm názvů, pro ženské pohlaví čtyřicet a dalších dvacet osm se týká pohlavních orgánů zvířat. Herečky s diváky sdílejí téma, o němž se v naší společnosti veřejně a takto přímočaře nemluví, a činí tak s lehkostí, jemným humorem, bez lascivnosti. A dávají přitom zaznít i básnickým kvalitám an-Nafzávího díla.

    Zahrada potěšení je drobným orientálním šperkem, jaký by mohl ozdobit i program jiných divadelních festivalů. Jen by asi pořadatelé měli výslovně uvádět, že vstup rodičů s dětmi je povolen opravdu jen na vlastní nebezpečí. Riziko zvídavých otázek ze sexuální oblasti je až třaskavě vysoké.


    Komentáře k článku: Na skok v erotické kavárně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,