Na VyšeHrátkách vítězí Bombarďák a bojovka
Festival pro děti a jejich doprovod VYŠEHRÁTKY je každoročním zpestřením prvního poprázdninového víkendu. I letos přivítal nadšené účastníky. Jaký byl a co nového přinesl, na to jsme se zeptali ředitele festivalu Jakuba Philippa.
Foto: Natálie Ševčíková
Festival existuje od roku 2004, takže si už získal značný okruh příznivců z řad rodičů, učitelů i dětí. Jak dlouho se na něm podílíte vy a jaká je vaše osobní zkušenost (nejen) z toho letošního?
Pro VyšeHrátky je typické, že jeho chod zajišťují studenti nebo čerství absolventi KP DAMU, kde momentálně studuji v navazujícím magisterském programu i já. K VyšeHrátkám jsem se dostal skrze jeho edukativní část pro školy, tzv. Divadelní bojovku.
Pak následovaly dva roky, během kterých jsem měl v rámci týmu na starosti především dramaturgii divadelní sekce festivalu. Byla to skvělá příležitost vyzkoušet si komunikaci s mnoha soubory i tvůrci od prvního oslovení až po realizaci na místě. Loni došlo k větší obměně v rámci týmu, od té doby působím jako ředitel festivalu – to pro mě byla a stále je velká výzva a odpovědnost, i díky jeho dlouhé tradici.
Jednotlivé agendy se snažíme každoročně promíchávat tak, abychom se dostali k rozličné práci. Jako jeden z vedlejších cílů VyšeHrátek vnímám právě zapojení mladých lidí. Nejen jako umělců v rámci programu, ale i do samotné organizace festivalu. Díky tomu se nám daří každý rok přicházet s novými nápady a neupadat do stereotypu.
Foto: Natálie Ševčíková
Festival se tradičně koná na přelomu srpna a září. Při své návštěvě jsem byla překvapená, kolik tam bylo (ve všední den dopoledne) lidí. Máte pocit, že se po covidovém období daří získávat nové diváky? Resp. můžete srovnat letošní návštěvnost s předchozími ročníky (je stejná, vyšší, nižší…?)
U festivalu pro děti je hodně důležité počasí, které nám poslední roky přálo, návštěvnost festivalu je ale na něm hodně závislá. Úbytek návštěvnosti jsme nezaznamenali, naopak si myslím, že zájem o živou kulturu pro děti je po všech omezeních kultury vyšší. Pro děti je osobní kontakt velmi důležitý a rodiče jsou rádi, že mají možnost děti vzít na akci, která je jenom pro ně. Důkazem toho je pro nás každoroční nárůst u předprodeje. Byli jsme zvyklí, že dopředu byla prodaná zhruba třetina vstupenek na jednotlivá představení, letos jsme směřovali spíše ke dvěma třetinám, nebo i více. Při srovnání s minulých rokem jsme měli návštěvnost podle prvních odhadů mírně vyšší.
Kromě novinek se v programu objevily i některé starší tituly. Jak se vybírá repertoár? Jedná se pouze o představení z dílny členů Damúza?
Jako základní kámen repertoáru jsou pro nás představení z dílny Damúzy, tituly se snažíme obměňovat a na VyšeHrátkách také probíhají premiéry nových titulů, letos to byla Pohádka z krosny (Tomsa Legierski a Vítek Maštalíř). Některá představení se těší velké oblibě, proto je zařazujeme opakovaně, třeba pohádka Superkluk nebo Medvědí princ. Kromě toho dlouhodobě zveme na festival soubor Buchty a loutky. Před festivalem také navštěvujeme klauzurní představení studentů KALD DAMU, kteří obvykle ve druhém ročníku zpracovávají pohádky. Tvorbu studentů sledujeme i mimo školu a rádi jim na festivalu dáváme prostor. Tento rok měla úspěch pohádka Neboj, houbo (Antonie Rašilovová) nebo hororová pohádka Sedmero krkavců (Markéta Labusová & kol.). Studenti obvykle přicházejí s novými nápady na zpracování inscenací a my tak můžeme nabídnout ukázku velkého množství přístupů. Do programu jsme letos zařadili také storytelling v podání herce Justina Svobody, abychom dětem představili také trochu jiný žánr, než je klasické divadelní představení.
Foto: Tomáš Cindr
Co konkrétně podle vás mělo letos největší úspěch?
Největší návštěvnost měl koncert kapely Bombarďák, pro mě bylo nejmilejším překvapením představení Mami tati, kluci říkali od improvizačního souboru My kluci, co spolu chodíme. Pětice herců skvěle zvládla interakci s dětským publikem, kterému se jinak běžně nevěnuje, a pohádka tak vznikala podle nápadů dětí – vývoj příběhu určovaly v průběhu představení. Atmosféra na velké scéně byla opravdu báječná, herci dokázali celých 50 minut držet plnou pozornost dětí i jejich rodičů a na konci sklidili zasloužený potlesk.
Zajímá mě specielně imerzivní bojovka. Jestli se nemýlím, uskutečnila se poprvé. Můžete přiblížit o co šlo, kdo to vymyslel, a jak se to povedlo?
Bojovka Vyšehrad: Stroj času vznikla vlastně už před rokem, jen se tehdy jmenovala jinak (Ač zemřeli, ještě mluví). Tehdy jsme během příprav VyšeHrátek hledali cesty, jak program přizpůsobit pandemické situaci a inspirovali jsme se u formátu divadla pro jednoho diváka. Ke spolupráci jsme oslovili studenty režie na KALD DAMU Markétu Labusouvou a Matyáše Míku se studentkou herectví Alžbětou Novákovou. Počet diváků jsme stanovili na maximálně 9, resp. 3 skupiny po 3 dětech. Koncept spočívá v cestě strojem času zpět do minulosti, kde diváci ve 3 obrazech prozkoumají život Olgy Scheinpflugové a poté se vrátí zpět do současnosti na Vyšehrad.
Díky tomu že děti představení absolvují v menší skupince, snadno překonají ostych a s herci přímo interagují. Představení se odehrává v intimních prostorech tzv. Mlatovy chodby v areálu festivalu. Po loňském úspěchu jsme Markétu poprosili, aby koncept doladila a nyní již představení nabízíme pod novým názvem. Pro příští roky už jednáme o dalším představení tohoto formátu.
Foto: Tomáš Cindr
Součástí festivalu (a chvála bohu, přálo počasí!) byla i herna pro nejmenší (myslím, třeba ty skládačky z kostek či kuchyňské náčiní apod.), ale také zajímavé workshopy. Jaké byly a kdo se jich účastnil?
Workshopy pro nás nejsou na druhé koleji, ale v rámci přípravu festivalu jim věnujeme stejnou pozornost, jako divadelním představením. Právě díky nim totiž můžeme našemu publiku nabídnout možnost rozvoje v různých oblastech. Pro nejmenší od 10 měsíců (a také jejich rodiče) nabízíme tradičně jógu s batolaty, která se těší velké oblibě, spolupracujeme s prvotřídními lektorkami a některé rodiče potkáváme na tomto workshopu každoročně. Pro starší jsme letos připravili workshop stop-motion animace od Aeroškoly, workshop znakového jazyka od spolku Pevnost nebo Vyrob si loutku ve spolupráci se studentkou scénografie KALD DAMU Annou Nevrlou. Vše je samozřejmě přizpůsobeno dětskému publiku. Za sebe bych ještě zmínil workshop Pes, můj kamarád připravený společností Pomocné tlapky. Workshop dětem od pěti let přiblížil specifika chování psů, naučily se, jak ke zvířatům správně přistupovat a jak probíhá výcvik asistenčních psů. U workshopů se obecně snažíme zajistit co nejširší nabídku, aby si vybral skutečně každý. Každý rok jsou na VyšeHrátkách po celý víkend k dispozici také výtvarné nebo rukodělné dílny.
Jak byste celkově hodnotil letošní festival? Máte nějakou zkušenost, u které jste si říkali – příští rok to musíme udělat jinak?
Osobně mě kromě přítomnosti ukrajinských rodičů s dětmi překvapil výrazně vyšší počet cizinců z jiných zemí. Příští rok budeme určitě klást větší důraz na označení bodů programu, které jsou pro nečesky mluvící diváky vhodné. Areál festivalu jako takový (včetně herny) ale stále zůstává otevřený všem. VyšeHrátky jsme letos organizovali v novém týmu a musím říct, že se celý festival obešel bez závažných komplikací. Momentálně nám ještě do konce září běží výukový program pro školy – divadelní bojovka, letos s těžkým tématem Okupace 1968. První ohlasy máme velmi pozitivní, tato linie VyšeHrátek se během festivalu příliš neobjevuje, do konce září se ale výukového programu zúčastní na 1800 školáků.
Komentáře k článku: Na VyšeHrátkách vítězí Bombarďák a bojovka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
