Nad Českem půlměsíc (No. 2)
V pondělí ráno před devátou hodinou máme sraz ve Francouzském institutu s Arezki Mellalem a jeho přítelkyní a zároveň literární a divadelní agentkou Beatrice Princelle, která mimo to pracuje třeba i pro Festival Frankofonie v Limoges. Tam jsme se také před zhruba pěti lety setkali. Cherchez la femme!
Jejím prostřednictvím se mi do rukou dostala hra Arezki Mellala En remontant le Niger. Magická, psychologická detektivka ze subsaharské Afriky z pera alžírského autora na mě zapůsobila tak, že jsem si usmyslela pozvat ho do Čech. A vida, už je tady! Trvalo to jenom pět let. S frekvencí jeden autor za rok, protože na víc nejsou peníze, jsou čekací doby delší než v bývalém režimu na vízum do ciziny. Bohužel.
Arezki s Beatrice přiletěli už v sobotu odpoledne, takže se přes neděli mohli vyladit na místní frekvenci. Hlavně Arezki, který dorazil přímo z Alžíru, kde je v současné době v průměru 20°C. Umřu u vás zimou, napsal mi ještě před odjezdem, když jsem mu líčila, jak v Praze vytrvale sněží, a zároveň ho ujistila, že u nás se autorů zbavujeme jinak. Ale když je Arezki konečně tady, libuje si nad příjemným počasím jako stvořeným k procházkám, čehož včera hojně využil, takže se mu na druhý den po ránu z Prahy ani moc nechce (Liberečtí nechť prominou). Nestihli s Beatrice zběhat v Praze všechno, o co měli zájem. Nicméně nasedají oba do diplomatického auta Francouzského institutu a uhánějí vzhůru do hor. Ať si alžírský autor i trocha toho sněhu užije a vidí, jak to u nás chodí… V jedenáct hodin ho čekají v liberecké Krajské vědecké knihovně studenti, kterým bude na oplátku vyprávět o tom, jak to chodí v Alžírsku.
A teď rychle na letiště
Před polednem přistává v Praze letadlo z Paříže s Rachidem Akbalem. Hercem, režisérem, dramatikem, vypravěčem. Autem ho unášíme rovnou po dálnici do Hradce Králové, neboť v 15 hodin v Gymnáziu Boženy Němcové povede tvůrčí dílnu se studenty. Pokusí se s nimi namalovat obraz pomocí slov.
Rachid je v tomto směru opravdový mistr. Ti z vás, kteří měli možnost před dvěma lety vidět jeho představení Baba la France v Divadle Na Prádle, se mnou jistě budou souhlasit. Rachid žije ve Francii, ale jeho rodina tam přišla z Alžírska, má berberské kořeny. Bohužel Arabové a Berbeři se k sobě mají někdy jako kočky a psi. Samozřejmě ne všichni. Rachid a Arezki jsou jiní. Rozumějí si a pracují spolu, i když se někdy dokážou řádně pohádat. Jde jim ale vždy o věc, a tou je divadlo. V prosinci je oba čeká premiéra v Alžíru Arezkiho posledního textu Samedi, la révolution, který se v úterý bude v Café 35 číst česky a francouzsky.
Když se v pondělí oba hosté v podvečerních hodinách scházejí ve Francouzském institutu, který je ubytoval ve své rezidenci, sdělují si kromě jiného i své zážitky z cest. Obě štace – jak liberecká, tak hradecká – hlásí prý velkou spokojenost!
Ras al Chajma
je město ve Spojených arabských emirátech, kam nás poněkud kuriózním způsobem přivádí v pondělí večer i stejnojmenná hra Petra Macháčka a Divadla Kámen v jejich karlínském sále.
Základní situace je ztráta mobilu, a co s tím?! FOTO IRENA VODÁKOVÁ
S tématem Půlměsíce má společného víc než jen název. Proto jsem ji také chtěla na festivalu mít. Když jsem však Petrovi svůj záměr prozradila, byl sice potěšen, nicméně měl starost, aby jejich představení do programu zdárně zapadlo. Prý není zas až tak „arabské“. Možná tak zamýšleno nebylo, ale téma „dorozumění v nedorozumění“ tahle zábavně a vynalézavě napsaná, promyšlená a jemně zinscenovaná i interpretovaná hra s prvky detektivky, rozhodně nezapře.
Jde v podstatě o banální historku, na kterou se nabalují vedlejší příběhy všech zúčastněných postav. Ale základní situace je ztráta mobilu, a co s tím?!
Jednoduchá, přiléhavá, vtipná sonda o komunikaci nejen na téma naší někdy poněkud přílišné podezíravosti. FOTO IRENA VODÁKOVÁ
Následující řádky prosím, ať nečtou ti, kdož by si chtěli na Ras al Chajmu zajít příště, tedy třeba hned 22. listopadu, kdy je další repríza. Prozradím mnohé, co by mělo být divákům raději skryto. Jak jsem říkala, je to také tak trochu příběh detektivní. Je dobré nechat se překvapit.
Tedy: Ztracený mobil se nakonec najde. Šťastné majitelce ho přinese jeho nálezce Muhadžir Karim Al Harází, tedy Arab. Obava, že si předtím zavolal do Spojených arabských emirátů, odkud pochází, za 100Kč za minutu (a tedy připravil majitelku o velké peníze, anebo chystal ještě horší věci), je také zažehnána a poctivý nálezce se loučí s omluvou a slovy: Mějte se strašně, strašně krásně…
Jednoduchá, přiléhavá, vtipná sonda o komunikaci nejen na téma naší někdy poněkud přílišné podezíravosti, přepjatosti, opatrnictví vůči cizincům či menšinám, ale také pokus načrtnout obrázek Araba v naší společnosti. Je záměrně vykreslen ve světlých barvách, čímž s jemnou ironií a nadsázkou odhaluje mnohá klišé a předsudky proti už dopředu (nám) podezřelému Arabovi, od kterého očekáváme všechno, jen ne to, že se zachová čestně. Charif Bahbouh mi po představení nadšeně říkal, že to bylo jedno z nejlepších představení o česko-arabských vztazích, které kdy viděl.
Petr Macháček čte program Nad Prahou půlměsíc. FOTO IRENA VODÁKOVÁ
Ve scénickém čtení ale účinkovaly i herečky Divadla Kámen. FOTO IRENA VODÁKOVÁ
Někdy se četlo i zády k sobě. FOTO IRENA VODÁKOVÁ
Jsem ráda, že jsem Petra Macháčka a Divadlo Kámen přesvědčila. Ba co víc, nadchla jsem je také pro scénické čtení z nově vydaných Moderních iráckých povídek z nakladatelství Dar Ibn Rushd, z nichž si vybrali dva delší texty: Teror a Římská pevnost, kterými citlivě navázali na své představení. Jejich scénické čtení – druhá část večera – bylo navíc provoněné podávanou kávou a kardamomem.
Tak se mějte strašně, strašně krásně!
Komentáře k článku: Nad Českem půlměsíc (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
