Divadelní noviny > Názory – Glosy
Naďa Urbánková
Psal se rok 1963, když překročila práh Semaforu. S Jiřím Šlitrem jsme tenkrát zpozorněli: neušlo nám, že na rozdíl od ostatních dívek, které se u nás ucházely o angažmá (a že jich tenkrát bylo!), nepředváděla nám pěvecké umění a herecký výkon. Předvedla nám zkrátka sebe. Nebylo to dokonale secvičené číslo, byl to přirozený temperament, dobrý hlas, krůpěj humoru, pohyb rozverné holky – tohle všechno dohromady se slilo v Naďu Urbánkovou, ze které sálala radost. Smlouva na sebe nedala dlouho čekat. A už tu byly role: Dobře placená procházka, Poslední štace, Šest žen…
Naďa Urbánková v Semaforu 6. října 2018 FOTO DUŠAN DOSTÁL
Jeden problém tu ale byl. Naďa byla velmi přizpůsobivá, v Dobře placené procházce hrála nejdřív postavu Vanilky, ale po čase bylo třeba, aby převzala roli Tety z Liverpoolu, a tak ji převzala. A obě role zvládla skvěle. V revui Šest žen se postupně vystřídala v postavách čtyř manželek Jindřicha VIII. a ve všech byla dobrá. Ale pořád jsme si s Jiřím Šlitrem lámali hlavu, jak by měla vypadat postava napsaná přímo a pouze pro ni.
Jednou mě Naďa pozvala na program do divadla Sluníčko. Zpívala tam se skupinou Country Beat Jiřího Brabce písničky s krásnými texty Jiřího Grossmanna. A tam se našla. Její projev nebyl dobrý, byl strhující. Tam jsem ji ponejprv viděl ve stoprocentní verzi. I psali jsme jí další role – Revizor v Šantánu, Čarodějky… – a ochotně jsme se o ni dělili se semaforskou skupinou Šimka a Grossmanna.
Z toho, jak jsem ji přesvědčil, že brýle jí sluší, se už stala legenda, která by mohla být přiřazena ke Starým pověstem českým, a já to tu jen potvrzuji.
Léta plynula a na scéně Semaforu se objevila její dcera (Jana Fabiánová) a Naďa se chodila na ni dívat. Z herečky se stala naší divačkou. A teď už ani to ne. Stejská se nám.
Komentáře k článku: Naďa Urbánková
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
