Nadčlověk v nonstopu
Shodou okolností dvě poslední české inscenace Brechtovy juvenilní hry Baal představují zároveň i dvě vyhraněná interpretační pojetí. Baala lze samozřejmě vykládat různými způsoby, otázkou pak zůstává míra přesvědčivosti. Zatímco před rokem v Komorní scéně Aréna vyložil mladý režisér David Šiktanc Baala jako Brechtovu moralitu účtující s bezuzdnou nevázaností mnichovské umělecké bohémy druhého desetiletí 20. století, ale také se sebou samým, Marek Němec naproti tomu hru chápe spíš jako apoteózu imoralismu „mimo dobro a zlo“ ve světě bez Boha-soudce, kde je „všechno dovoleno“. Inscenaci uvedl v březnu ve Studiu Švandova divadla.
Baal a jeho suita – David Punčochář, Martina Krátká a Marek Pospíchal – v prostorném lokále FOTO ŠTĚPÁN PECH
Zdálo by se, že smíchovské suterénní Studio bude pro „nadčlověcký“ formát příliš těsné, ale scéna Agnieszky Páté-Oldak využívá místo velice efektivně: diváci mají před očima prostorný lokál, jakýsi typický dnešní nonstop, který v nás vyvolává tíseň zašlostí, jako by způsobenou každodenním pokleslým provozem. Hodně „dnešní“ je i hudba Ivana Achera.
Hlavní roli svěřil režisér Davidu Punčochářovi, který svým zjevem trochu připomíná Ivana Martina Jirouse, obzvlášť při opileckých a rouhačských extempore své postavy. Úvod je více než slibný: geniálnímu Baalovi rozhazujícímu kolem sebe básně vysypané z rukávu se dostává nabídky státi se etablovaným poetou, vydávaným a ctěným. Svět oficiální literatury představují ctitelka a přímluvkyně Emílie (Barbara Lukešová) a prodejný snobský kritik Piller (Miroslav Hruška) – oba v asepticky bílých kostýmech kontrastujících s bohémským světem. Dobře mířenými urážkami Baal nabídku odmítne a Julie se zmocní jako odpočinutí válečníkova rovnou na stole. I s ostatními ženami, včetně nevinné Žofie Burgerové (Eva Josefíková), nakládá bez skrupulí, zajímají ho výlučně jako nástroj rozkoše, jejímž prostřednictvím dosahuje při souběžném nemírném pití inspirující euforie. Baal kráčí nejen přes mrtvoly – zavraždí i svého kumpána a důvěrníka a Ekarta (Jacob Erftemeijer) –, ale i přes mrtvolky dětí.
Potíž je v tom, že Punčochářův Baal je stejný jak na počátku, tak na konci. Není to bujné, postupně se vyčerpávající a posléze umírající zvíře. Díky Němcovu výkladu je v inscenaci oslaben „moralizující“ moment degradace, ale nejsem přesvědčen o tom, že by herec všechny proměny přesvědčivě zvládl. Bez paradoxního stupňování dolů je z Baala nakonec jenom sled obrazů utápějících se často v přeháněné expresivnosti. Není také zrovna ideální, že ostatní herci musí hrát řadu dalších rolí, byť se jedná jen o hromadné scény. Oslabuje to výraznost jejich základních postav. A zvláště v druhé části působí představení příliš rozvláčně.
Studio Švandova divadla, Praha – Bertolt Brecht: Baal. Překlad Ludvík Kundera a Rudolf Vápeník. Režie a inscenační úprava Marek Němec, scéna a kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, hudba Ivan Acher. Premiéra 19. března 2016.
Komentáře k článku: Nadčlověk v nonstopu
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
