Nádhera! Dvojnásobná!
Úspěšnou sezonu zakončil režisér a šéf opery Jihočeského divadla Tomáš Ondřej Pilař dvěma prázdninovými projekty. Mají k sobě blízko – jde o oratoria z 18. století bohatá na hudebně dramatické a emocionální scény, které Pilaře vybídly k jevištnímu dialogu s nimi.
Návrat Tobiášův (Il ritorno di Tobia, 1775, na webu festivalu chybně Návrat Tobiáše) je málo známé oratorium Josepha Haydna, Hudební festival Znojmo tedy opět rehabilitoval pozapomenutou kompozici promyšleným projektem v odpovídajícím tmavém prostoru jízdárny Louckého kláštera ve Znojmě, který Pilař zaplnil fascinujícími obrazy. K nejpůsobivějším počítám scénu, v níž se Tobiáš snaží vyléčit otcovu slepotu, tomu však působí nesnesitelné bolesti sluneční světlo, které Pilař zpřítomnil ostrým reflektorem svítícím do zešeřelého prostoru zvenku oknem. Inscenace se vůbec skládá z promyšlených detailů, esteticky prostě krásných, které demonstrují prožitek postav v přesně charakterizované situaci. Samozřejmě důsledně nepopisně, směřují k tomu věcně herecky vedení a výtečně kostýmovaní aktéři, důmyslné svícení, ohně, velkolepé výtvarné symboly (křídla hrozícího démona i křídla ochranitelská, například). Leckteré dřívější Pilařovy režie spoléhaly jen na prázdné výtvarno, nyní estetickou úhlednost plní emocemi a významy. Vychází z principů řekněme barokního divadla, ale směřuje jimi k dialogu se současnými lidmi v dnešní rozvichřené době. Citovat z režisérských explikací se nevyplácí, ale udělám užitečnou výjimku: Pod zdánlivě prostým dějovým půdorysem Haydnova oratoria se skrývá hluboké a temné jezero symbolů, v němž se dá rybařit na udici snů a lovit jeden archetypální obraz za druhým. (…) Proto i moje inscenační vize nepracuje s lineárním divadelním odvíjením příběhu, nýbrž do Haydnovy tapisérie vplétá další nitky z příze obrazů a snů. Jedna z dobrých definic operní režie.
V provedení Czech Ensemble Baroque (orchestru i sboru) s dirigentem Romanem Válkem zní Haydnova hudba dokonale, vyhraná a vyzpívaná do jemných detailů, aniž by ztrácela hlavní kontury. Ve Znojmě je už zavedené vždycky skvostné obsazení, tentokrát včetně Adama Plachetky (otec Tobit). Hlavní tíhu skladby však suverénně nesl anglický pěvec působící hlavně v Německu Theodore Browne v titulní roli tvárným průzračným tenorem a skvělá trojice Shira Patchornik (Sára), Lucie Kaňková (d’Azaria) a Dagmar Šašková (Anna). Bravi.
Co je v projektu dobře odvedené práce a peněz na pouhá tři představení! Takové počiny má natočit televize, jenže snazší a společensky vděčnější je plánovat záznam premiér Národního divadla.
O provedení oratoria Mesiáš (1741) Georga Friedricha Händela před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově platí vše výše řečené o Pilařovu přístupu k dílu a inscenační poetice. Jestliže ve Znojmě jsou taková díla zavedena, v Krumlově se, pokud mě paměť neklame, nic podobného nehrálo. Také poprvé tu došlo na standing ovation. Do zámecké zahrady Pilař zasadil vlastně mansiony, kolem nichž rozehrával situace a věcné demonstrace. Opět převládala snová bílá v precizně navržených půvabných kostýmech, opět Pilař komunikoval s diváky dobře čitelnými symboly a působivými obrazy vykládal oratorní poselství. Některé byly až obžerně nádherné, třeba scéna s hořícími keři. Rozzářená Bellarie připomínala versailleské balety Krále Slunce.
Pilař stejně jako vloni Petr Forman vnesl do prostoru, v němž už zdánlivě nebylo na co přijít, novou vizualitu. Zahrada je pro něj víc umělou než přírodní scénou, využívá světelné objekty, zvlášť působivě třeba světelný nápis jednoho z klíčových citátů z Izajáše, nechybí vodní hladina, prostě možnosti jsou neomezené – ale jak už bylo řečeno, neslouží to jen krásnu, ale k prožitku a zamyšlení. Pilař do inscenace vložil postavu krumlovského vévody a knížete Josefa Adama, ten krumlovský zámek v osvícenských dobách zvelebil, vybudoval barokní zahradu s Bellarií a pěstoval tu bohatý umělecký život. Oženil se a byl ustanoven zdejším vládcem 22. srpna 1741, ve stejný den, kdy v Londýně začal Händel komponovat Mesiáše. Inscenace připomíná barokní hold moudrému vládci – že by takové dnes Pilař postrádal? Nebyl by sám.
Přelomové v kontextu točny je však především hudební nastudování rozsáhlé zvukově komplikované skladby zdejším novým šéfdirigentem Davidem Švecem. Není historicky poučené, ale interpretuje Händelovu partituru se spontánní muzikálností a hlavně v technicky tady nikdy neslyšené kvalitě. Čistá modulace zvuku, mohutné znělé přesně sezpívané sbory, pěvci mohou na mikroporty zpívat technicky a výrazově a jejich hlasy nazvučení nijak nedeformuje. Zázrak! A pěvci jsou i tady skvělí: Markéta Klaudová, Markéta Cukrová, Marek Žihla, Roman Hoza. Máme dobrou pěveckou generaci! K tomu patřičně posílené pěvecké i baletní sbory, činoherní postavy, inu, dokonalá podívaná a poslyšená. I tohle by měla Česká televize zaznamenat, může to stihnout na rozdíl od Znojma příští rok.
Nakonec to nejdůležitější: Obě inscenace jsou výsostně duchovní, jsou v přesvědčení o potřebě dobra a krásy vnitřně sebejisté, jakkoli formálně rozevláté. Připomínají mi barokní plastiky, také v sobě spojují bolest s vnitřním vyrovnáním. V dnešní šílené době byly obě inscenace tolik potřebnými ostrůvky hodnot lidského žití.
Hudební festival Znojmo – Joseph Haydn: Návrat Tobiášův. Oratorium pro sóla, sbor a orchestr. Producent Jiří Ludvík, režie Tomáš Ondřej Pilař, dirigent Roman Válek, sbormistryně Tereza Válková, kostýmní výtvarnice Ivana Ševčíková Miklošková, choreograf Martin Šinták. Premiéra v jízdárně Louckého kláštera ve Znojmě 15. července 2022.
Jihočeské divadlo České Budějovice – Georg Friedrich Händel: Mesiáš. Scénické zpracování oratoria z roku 1741. Dirigent David Švec, režie Tomáš Ondřej Pilař, scéna Petr Vítek, kostýmy Dana Haklová, choreografie Martin Šinták, sbormistr Martin Veselý, sbormistr offstage Anna Novotná Pešková. Premiéra před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově 4. srpna 2022.
Komentáře k článku: Nádhera! Dvojnásobná!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)