Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy
Naháči, skákači a mluvič
Festival 4+4 dny je hodně speciální festival. Nejen tím, že se zaměřuje na speciální divadlo, nejen tím, že se odehrává v netradičních prostorech a jeho součástí jsou i reálné a virtuální procházky, a dokonce ani nejen tím, že 4+4 není 8 (letos to bylo 9). Ale taky tím, že zahraniční hosté jsou tak neuchopitelní, že – ať si o nich přečtete dopředu cokoli – jen těžko odhadnete, na co vlastně jdete a jaké to bude.
Podařilo se mi letos navštívit tři takové produkce a všechny ve mně zanechaly – jak říkají Angličané – strong impression. Pokaždé šlo – vždy z různých důvodů – o radikální divadlo. O prvních dvou – More Than Naked (Více než nazí) rakouské tanečnice a choreografky Doris Uhlich a The Dog Days Are Over (Psí dny jsou pryč) vlámského choreografa Jana Martense jsem již psal v denním zpravodajství na i-DN.
Naháči (More Than Naked) byli jedním z radikálních projektů letošního ročníku festivalu FOTO ARCHIV SOUBORU
Až z newyorské off-Broadwaye přijel americký performer a filmař Zachary Oberzan, aby v Arše uvedl svou one-man show Tell Me Love is Real (Řekni mi, že láska je skutečná), jež měla premiéru před rokem v Belgii. Hodinu, možná hodinu a půl v ní mluví a mluví. Občas z filmové nahrávky, občas živě. A občas se převlékne. Jde o jakousi multimediální stand-up komedii plnou mystifikací a ostrého, drsného, výsměšného humoru cíleného především vůči popkultuře a podléhání různým pop-ikonám, od Whitney Houston, přes mistra bojových umění Bruce Leea a opilého zvrhlíka Serge Gainsbourga po písničkáře a básníka Leonarda Cohena. Tématem je především smrt a autorovy psychické propady a pobyty v psychiatrických léčebnách. Pečlivě připravené, perfektně provedené, důsledně pitoreskní. Fascinující. I když – přiznám se – na rozdíl od většiny nadšených diváků mne produkce míjela o několik světelných let. Nerozumím humoru mířenému proti blbosti a vyžívajícímu se právě v ní a skrze ni na ni poukazujícímu. Nechápu jej. Proč se zabývat zjevnými blbinami a nic víc než jejich otisk do bláta a hnoje nenabízet? Ale – zdá se – někoho i tak (nebo právě tak?) strhnou a očistí. Aspoň na chvíli. Jako karneval. Jako potřebný, osvobozující výsměch.
Jak je divadlo fascinující! Pro někoho naháči, pro někoho skákači a pro někoho mluvič.
Komentáře k článku: Naháči, skákači a mluvič
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
