Nahněvaní blogeři spílají divadlu No. 3

Milej Klarine,

sympatický herec Viktor Dvořák mi v komentáři pod předchozím dopisem vyčinil, že nechodím do MDP (spíš mě trápí otázka, co může vést takto dobrého herce k tomu, aby Divadlo Petra Bezruče vyměnil za Městská divadla pražská – nicméně, navnaděn i jen cudně a zdrženlivě kritickou recenzí Jana Kerbra, vydám se tam a podám Ti zprávu), a taky nadhodil závažnou otázku: nakolik se smí v kritice přehánět, tedy jestli výraz jako „zlo“ nepatří spíš k reportážím ze Srebrenice nežli do Divadelních novin…

Můj milý Vojto,

zdravím Tě z Brna, těsně před prvním vydechnutím Encounteru. Festivalový servis je velmi přátelský a vstřícný, vše jest zatím poměrně klidné, ale to je samozřejmě jen obvyklý předbouřní stav. Poznámka k úvaze z Tvého dopisu: Ó ano, i absolutní termíny do divadelní kritiky patří a jakékoli zlo se musí nekompromisně označovat a následně tvrdě trestat. Jak jinak definovat kupříkladu uměleckou existenci Romana Groszmana ve funkci uměleckého šéfa činohry Moravského divadla v Olomouci? Jako jitrocel?

Celé znění dopisů najdete na internetových stránkách DN: http://www.divadelni-noviny.cz/varys-pise-klarinovi-no-3/