Nahněvaní blogeři spílají divadlu No. 4

Milej Klarine,

z prvních dojmů z inspekční cesty po Městských divadlech pražských skutečně vysvítá, že jsem žil v předsudku. Zážitky z potužilovsko-schejbalovské éry, kdy každé představení nevyhnutelně způsobovalo nauzeu, zůstaly zaryty příliš hluboko pod kůží a dnes se při každém spatření vrcholně nevkusné grafické prezentace současných MDP otevírají jako staré krvavé rány. Pravda je, že po nahlédnutí pod obal se ukazuje, že navzdory stínům minulosti naděje ještě nezemřela…

KlariN píše Varyšovi

Můj milý Vojto,

zdravím Tě protentokrát z cest. Letošní Encounter se po poměrně rozpačitém začátku nakonec vydařil. Organizace byla precizní, program pestrý, mladé herečky okouzlující a herci charismatičtí. A jarní Brno? Báječné! Orestés z berlínské Reduty byl sice martýriem srovnatelným pouze s představou členů skupiny Maxim Turbulenc ve vedoucích funkcích uměleckých souborů Národního divadla moravskoslezského, zato jsem však v jeho těsném programovém sousedství zpětně docenil Stvoření pražského KALDu: berlínští totiž propůjčili termínu „nezvládnutý jevištní tvar“ natolik obskurní dimenze, že pokus páně Spišáka a jeho kolektivu lze v této souvislosti označit za pouze decentně problematický…

Celé znění dopisů jakož i pokračování polemických ohlasů najdete na internetových stránkách DN: http://www.divadelni-noviny.cz/varys-pise-klarinovi-no-4/