Národní divadlo uvádí film Očitý svědek
Od 18. února 2021 od 18.00 uvádí Činohra Národního divadla na svém webu ve světové premiéře film režiséra Jiřího Havelky a dramaturgyně Marty Ljubkové Očitý svědek. Zpracovává poválečný masakr na návrší u Přerova zvaném Švédské šance, kde bylo zabito 265 karpatských Němců, Maďarů a Slováků – většinou žen a dětí. Čechoslováci zde zabíjeli Čechoslováky.
Autentická svědectví o této hrůze inscenátoři nahráli s herci na kameru tak, že připomínají prostředí, v němž všichni už rok žijeme: hovory na Skype nebo Zoom. Je to pokus o moderní příběhovou archeologii, je to starý příběh v dnešní vizualitě, je to stále stejně děsivé svědectví…
Zakoupením vstupenky získá divák přístup k filmu sestavenému z autentických svědectví a k bohatému bonusovému materiálu. Očitý svědek není běžná inscenace, ale není to ani pouhý film. Je to mikrosvět vystavěný kolem tragického příběhu z léta 1945. V jeho středu je autorský film složený z autentických svědectví – a kohokoli zaujme některá z postav, může se na její zprávu podívat v jednotlivých videích. Ale může se ponořit také do dobových materiálů: do fotografií, do jazyka vyšetřování, spisů, úřední mluvy, která halí lidskou tragédii v mezním historickém období. Divák sám se vlastně stává autorem své vlastní verze (ne)dávné události.
Je noc z 18. na 19. června 1945, před měsícem skončila světová válka, a na jednom moravském nádraží se setkávají dva transporty. V prvním jedou Karpatší Němci, Maďaři a Slováci, kteří byli odsunuti během války do Sudet a teď se vracejí domů do Dobšiné, Kežmarku, Gelnice a dalších obcí. V druhém jsou příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky, bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru, pod vedením poručíka Karola Pazúra. Setkání těchto dvou skupin, jejichž někteří členové se osobně znali, vyústí ve vraždu 265 navrátilců, z nichž většinu tvořily ženy a děti. Na počátku stojí Pazúrův rozkaz „vypořádat se s esesáky“ – přičemž svědkem (němým, v mnoha případech aktivním) se stává nedaleká obec Lověšice u Přerova a její obyvatelé. Dalším dramatem je pozdější vyšetřování zločinu a řada očitých svědectví a dalších dokumentů, jež z něj zůstala dochována. Známe tak Pazúrovy výpovědi, zprávy, žádosti o milost, ale známe události i z pohledu tehdejšího starosty Lověšic i jejich obyvatel, kteří se zúčastnili nařízeného kopání hromadného hrobu. Rovněž víme, kdo vystřelil, můžeme si přečíst, co prohlásili spolucestující z transportu a co ti, kteří se pak s vojáky zase setkali doma na Slovensku…
Očitý svědek – Patrik Děrgel – foto z natáčení. Foto: Petr Neubert
Inscenace Očitý svědek měla původně vznikat v zimních měsících letošního roku a na konci několikatýdenního zkoušení měl být projekt postavený na dokumentárních materiálech, který by se formálně inspiroval antickým divadlem. Zajímala nás historická událost z roku 1945 a zároveň „očité svědectví“ – princip postavy, která přichází na jeviště, aby nám sdělila, co se stalo kdesi v zákulisí. Přesně tak, jak jsou konstruovaná antická dramata. Vzhledem k pandemickému dění však brzy bylo zřejmé, že zvažovanou jevištní podobu bude třeba opustit – přesto jsme na Očitého svědka nechtěli rezignovat. Když jsme s režisérem Jiřím Havelkou přemýšleli, kudy se nově vydat, abychom nebloudili prošlapanými cestami překlápění divadla do filmu, nechali jsme se inspirovat virtuálním prostředím, v němž se teď všichni hojně pohybujeme. Každodenní zírání do obrazovek a hodiny on-line debat nám připomněly policejní a soudní výslechy, které jsme měli připravené pro jevištní verzi, a tak jsme velkoryse rozšířili původní koncept bezmála desítky hereček a herců na „monumentální“ několikagenerační výpověď o tom, co může přinést lidské zlo, ale i lhostejnost a strach, a nakonec jsme ji upletli jako obrovskou síť, v níž se může chytit skoro každý, říká k inscenaci dramaturgyně Marta Ljubková.
Očitý svědek – Jiří Havelka, Patrik Děrgel, Marta Ljubková – foto z natáčení. Foto: Petr Neubert.
Přerovský nebo podle ještě bližší obce lověšický masakr na Švédských šancích je výjimečný nejen svým rozsahem, ale ještě ze dvou dalších důvodů. Jednak při něm víceméně Čechoslováci vraždili Čechoslováky – mnozí se dokonce osobně znali –, jednak vyšetřovací spis celého případu je nebývale objemný. Obludnost této popravy totiž nedovolila, aby ji šlo snadno ututlat, a tak došlo k několikanásobnému vyšetřování jak civilním soudem, tak vojenskou prokuraturou. Od některých lidí, kteří byli očitými svědky té strašné události, máme k dispozici až tři výpovědi, a ty se od sebe samozřejmě někdy více, jindy méně liší. Už to samo o sobě by stálo za zpracování, protože postup vyšetřování celé kauzy dokonale demonstruje zdejší erozi právního státu v letech 1945 až 1948. Je to zoufalá studie, co se stane, když se nikdo nevzepře očividnému bezpráví a neudělá nic, aby mu zabránil. Když se pak někdo rozhodne označit nějakou skupinu lidí za nepřátele a trvá na tom, třebaže pro to nemá důkazy, ostatní mu dříve či později podlehnou a jednají pak podle toho. A to může mít pouze tragické následky. Taky proto pro mě natáčení jednotlivých výpovědí představovalo nečekaně trýznivý zážitek. V té jednoduché, ale nepříjemné situaci vyšetřovaného, který promlouvá k vyšetřujícímu – v našem případě do kamery –, začala lověšická krvavá akce před mýma očima doslova ožívat v celé své patologii. Najednou to nebyly protokoly, ale lidé, doplňuje Jiří Havelka.
Komentáře k článku: Národní divadlo uvádí film Očitý svědek
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
