Divadelní noviny > Názory – Glosy
Národní divadlo v diskusi
Pavel Kohout ve svém Slovu na protější straně požaduje výměnu vedení Činohry Národního divadla, ale dodává, že nezná nikoho, kdo by ten kolos řídil lépe než jeho dlouholetý přítel Jan Burian. Přestože právě on přivedl činoherního šéfa Daniela Špinara proto, aby proměnil činoherní směřování zlaté kapličky způsobem, který se Kohoutovi krutě nelíbí. Souvisí s tím řekněme „krize dramatu“, kterou, připomeňme si, divadelníci a hlavně teoretikové a kritikové řešili poprvé kolem roku 1920, poté o deset let později a po roce 1990 takřka nepřetržitě a která je jen nepřesným pohledem na proměnu divadla, respektive na vznik a způsob existence dramatických textů.
Evropské divadlo zkrátka diskutuje o současném světě přímočařeji a Špinarova Činohra se přidala. Naposledy Platformou Činohry Národního divadla v čase karantény (do časů budoucích) nazvanou #kulturajenarod. Diskusemi s významnými divadelníky naší doby, poprvé na téma Restart, podruhé Finance, potřetí Regiony. Vždy ve čtvrtek prostřednictvím YouTube.
Jen mě v programovém prohlášení platformy zarazila poslední věta: Jakým národem bychom byli bez kultury? Na Facebooku i na webu Divadelek došlo k ostré diskusi nad tím, zda slovo „národ“ nepatří minulosti, zda se ho nezmocnili populisté a zda chceme být národem nebo Evropany. Podle mého vážný problém, tvůrci platformy ho odmítají. Nu což, vždycky je dobré polemizovat. Vizuál platformy představujeme na titulní straně.
Komentáře k článku: Národní divadlo v diskusi
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
