Návnada

Z cyklu Zabloudějky

Teorie a praxe návnady je složitá, chytrá. Bohabojná ovšem není. Začněme mucholapkou. Musí viset mouše v cestě. Pardon, v letu. Musí mít esenci, která mouchu vábí. Na samo poletování prostorem by spoléhat bylo bláhové. A druhou zásadní složkou mucholapání je lepicí hmota. Má mít dva půvaby. Nesmí převonět lákající aroma. A musí být tak lepivá, aby moušino přistání, byť i jednou nohou, bylo konečné. Návnada dobře zná oběť. Její vlastnosti, manýry, útlocity, psychologii. Jsme chytřejší než oběť. Hrajeme na slabosti vnaděného. Na zemi není tvora, který nepodlehne návnadě. Ovšemže ano, včetně člověka. A tak jistě souhlasíte, že návnadologie je členitá sofismatická věda. Nám a naší návnadistice slouží psychologie, chemie, mechanika, fyzika, logika, pohřebnictví. A navíc – „návnadovka“ – je hravá, veselá, s lehkým odérem sadismu a s notnou porcí fantazie… Prostě modernita sama. Pro zpestření přijměte pár anekdot, průpovídek a šplechtů… Každá žena je návnada. Kdo jinému návnadu chystá – musí ho mít průhledného. Návnada je nadvláda. Vnady návnady musí být košaté, lákavé, ne čitelné na první dobrou. Kdo chce kam, návnadu nepotřebuje. Vnaděný není trouba. Má pud sebelásky – návnada ho musí přehrát. Hra v karty je nám návnadistům blízká. Proč? Psychologie soka; umění tvářit se; duel – duet; lstivost. Na závěr semináře – prosím, zapsat si – filozofie návnady zní: žádná lítost nad obětí. A nyní, vážení zájemci, prosím, úlomek praxe…

Připlavali jsme k návnadě. Šťavnaté, žádná maketa, žádná atrapa. Někteří usoudili, že je to návnada. Dívají se po sobě provinile a napjatě, ale nebudou to přece dávat najevo, aby nepoplašili toho jednoho blouda, který na vnady návnady (viz přednáška) dychtivě a – ubožák – sobecky skočí. A osvobodí nás všechny. Děláme do jednoho, jako že máme bůhvíkolik práce a všelijakého dívání a rádoby činů k mání. Zavazují si tkaničky vlnami rozvázané, prázdně zívají, dutě gestikulují. Kdo že po ní skočí? Ach, to jsou nasycené, dobrodružné okamihy. Varovat ho? Zaboha ne! Tolik lidskosti, tolik rybovitosti v nikom není, aby předhodil sebe za jiného. Jak se tomu říká na suchu? Tady mezi námi se to jmenuje: „Kopej jinému jámu, než ti rýč zazvoní.“ Jeden skočit musí, aby se ostatní přesvědčili, že je to návnada. Aby se líp naučili poznávat návnady. Či to není návnada? Pomozte nám – intuice, zkušenosti. Že by jen tak plaval kus masa? Natrženého? Vytrženého? Poznamenaného krví? Ach, ta krev. Jaké nitky rozvěšuje. Jaké sladké vábné rozcupované nitky nabízí… A je to tady! Tak už ji má v sobě. Už se cuká popravička. Už se vznáší vzhůru plíšek ucloumaný s ohněm v břiše. Jeden zaplatil, parta zůstává, návnadologie získala… Plavíme se, plouháme se, suneme se dál. Krutá rybovitosti.

P. S.: Doporučená literatura ke studiu návnadologie: Lidová úsloví a rčení. Pohádky: O Červené karkulce, Perníková chaloupka. Středověké legendy o Faustovi. Cokoli z Marxe, Engelse, Lenina, Stalina. Hitler: Mein Kampf.

Autor: Miloš Horanský
Publikováno: 28. září 2020

Názory – Glosy Fejeton

Komentáře k článku: Návnada

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)