Divadelní noviny > Festivaly Reportáž Zahraničí
Návštěva Nové drámy (No. 1)
V rámci rozšiřování obzorů vlastních, ale i našeho předního, umělecky-zpravodajského webu i-DN, jsem se letos vůbec poprvé na delší dobu vydal do slovenské metropole Bratislavy, abych zde strávil událostmi nabitý kvintet dní v přátelském náručí milé dámy, jež nazývá se Nová dráma. Přijměte pozvání k seriálu!
Otočte kone! (Smrť Jozefa Chovanca). Foto: Joseph Marčinský
Úterý se na festivalu, jenž nejen aktivně propaguje aktuální inscenace současné dramatiky, ale rovněž vehementně podporuje kreativní autorskou tvorbu, neslo ve znamení počasí, jež by ani koně z divadla nevyhnalo. Mé odbavení po dlouhé cestě z Prahy bylo neformálně přátelské i promptní, a organizace naprosto precizní, přirozeně počítající s širokou škálou možných zádrhelů. První palec trčí strmě vzhůru!
Otočte kone! (Smrť Jozefa Chovanca). Foto: Joseph Marčinský
Své toulky programem jsem odšpuntoval příznačně návštěvou realizace režijního konceptu Otočte kone! (Smrť Jozefa Chovanca), uvedeného v industriálně charismatické design factory Jarovce, kam jsme byli dopraveni autobusem. Režijní koncept Jána Mikuše, se kterým roku 2020 získal druhé místo v autorské soutěži DRÁMA 2020, dostal finální podobu v rámci projektu MEDZISCÉNA, nad nímž své síly spojila Národní divadlo Košice a kulturní centrum Tabačka Kulturfabrik. Postdramatická jevištní fuga, jež se stylisticky evidentně inspirovala v dramatické tvorbě Rolanda Schimmelpfenniga, organicky propojila profesionální herce a hudebníky s naturščiky i studenty košické konzervatoře, do vizuálně vtahující disputace o vztahu násilí a lhostejnosti. Divadlo poetické, politické i příkladně komunikující, jehož nepochybnou kvalitu snižoval temporytmický stereotyp, a občasné technické nedokonalosti, jdoucí na vrub specifikům zvoleného prostoru. Povedený první doušek festivalového kvasu.
Nevěsta. Foto: Jan Malíř
Výrazně konzervativnější podívanou pak nabídl druhý úterní programový chod, inscenace Nevěsta, bratislavské Astorky Korzo 90. Otec a syn Nvotové společně zdramatizovali povídku Ladislava Grosmana (mimo jiné autor literární předlohy k oscarovému snímku Obchod na Korze), jejíž ústřední hrdinka Lízinka svou emancipovaností i ochotou čelit neblahému osudu energicky a s nadhledem, silně připomíná Havlíčkovu Štěpánku Kiliánovou. Zde ovšem čelíme houstnoucí atmosféře Slovenského státu, jehož stín pozvolna dopadá na maloměstskou židovskou komunitu. Ozdobou starosvětsky ansámblově vyhrávané činohry jsou nepateticky vřelé, na tragikomické vlně koncentrovaně surfující herecké výkony Zuzany Konečné a Pavola Šimona v rolích Lízinky a jejího ženicha Poti. Tradičními atributy poctivě vyfutrované režii Juraje Nvoty by sice mnohem víc slušelo vročení cca 1994, i několik důraznějších škrtů zejména před koncem první poloviny večera, přesto však jde o poměrně nosný, diskuse hodný příspěvek do vztahu divadla a klasické literatury. Leč skutečně novou dramatiku jest nutno hledat jinde.
///
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Návštěva Nové drámy (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
