Divadelní noviny > Festivaly Reportáž Zahraničí
Návštěva Nové drámy (No. 4)
Úvod festivalového pátku byl v Bratislavě zasvěcen pokračování mezinárodní konference Divadlo v exilu, organizované slovenským Divadelním ústavem ve spolupráci se Slovenským centrem AICT, na níž tentokrát se svými příspěvky osobně, či formou online prezentace mj. vystoupili účastníci z Irska, Ukrajiny, Běloruska či Izraele.
Endokanabinoid. Foto Natália Zajačiková
Na hlavním programu pak konečně byla výprava do útrob jednoho z nezpochybnitelných center bratislavské kulturní alternativy A4 – prostoru současné kultury, jež jako místo pro mne přímo stvořené prorocky definovala jedna z báječných duší Nové drámy, teatroložka Ivona Solčániová, již tímto srdečně zdravím. A nutno říci, že nebyla daleko od pravdy, neboť prostor sídlící v budově YMCA na Karpatské ulici má podobně vtahující auru jako například pražské klubové Mekky MeetFactory či Cross Club. V horních patrech domu pak své útočiště nalezl jeden z korunovačních klenotů slovenského divadelního punku, proslulé Divadlo Stoka.
Sveřepá trupa mladých umělců, soustředěná kolem ikony středoevropského nezávislého divadla Blaha Uhlára festival obohatila inscenací Endokanabinoid, která na svých bedrech hrdě nese většinu poznávacích znaků poetiky slavného souboru. Tematicky pestrá a herecky precizní koláž volně provázaných scén se nezříká boschovských asociací, jež jsou patrné zejména na barevných kostýmech Miriam Struhárové, i v hudebním doprovodu Lucie Piussi. Pod groteskním humorem se umně skrývá řada úzkostí a existenciálních hrůz. Pro mezinárodní odbornou porotu nejspíš zážitek na hraně srozumitelnosti i snesitelnosti, akcelerovaný i náležitě excentrickým anglickými titulky (I´s kokotina!), pro mne však radost velká z opětovného shledání s oblíbenou poetikou, i báječnou formou výborně sehrané kumpanie. Bravo, Blaho, dík za blaho!
Scénická instalace Divadla Pôtoň Terra Apathy. Foto Ľuboš Dobias
Podobnou potěchu bohužel nepřinesl druhý a poslední bod pátečního menu, scénická instalace Divadla Pôtoň Terra Apathy. Bánovecká kulturní komunita má můj hluboký obdiv za nekompromisní způsob svojí umělecké existence, i ochotu komunikovat komplexní spektrum společensky palčivých témat často neortodoxními scénickými prostředky. V předvedené performanci, která je hypnotickým hereckým sólem Ely Lehotské, a zpracovává skutečný příběh ekologické katastrofy v obci Horní Opatovce, jež byla v roce 1969 zásahem mocenské zvůle zlikvidována a vymazána z map, však moderní jevištní technologie drancují divadlo skutku masakrálním způsobem. Výsledkem je těžkopádná, uřvaná, a již po několika desítkách minut iritující aktivistická manýra. Původní dobré záměry rozcupovány přebujelými formalistickými ambicemi. Dokument na cáry. Vracím se na ubikaci rozpolcen.
Pokračování příště!
///
Komentáře k článku: Návštěva Nové drámy (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
