Neber úplatky, nebo…
Několik mužů v nevkusných teplákových soupravách se snaží zakrýt křídou vyznačený obrys mrtvoly na podlaze kasina. Použijí k tomu stínidlo kulečníkové lampy. Poté si povídají o nečekané návštěvě – přijede kontrola. Je zapotřebí se připravit. Následuje střih a nacházíme se v otlučeném hostinském pokoji. Objevují se v něm dva podvodníčci v bílém prádle, kteří mají hlad. Je potřeba sehnat další peníze. Později k této sestavě aktérů přibudou dvě ženy lehčích mravů – matka s dcerou, které se svíjejí u tyče či se převlékají do vyzývavých svršků. Očekávají avizovaného hosta. I takto lze rozehrát moderní inscenaci Gogolova Revizora. Pro Činoherní studio v Ústí nad Labem ji vytvořil režisér Alexandr Minajev.
Ústečtí herci předvádějí zběsilou jízdu. Diváci se při ní dobře baví, i když se jedná o dosti hořký smích. Všudypřítomnou přetvářku a braní „kapříků“ známe totiž až moc dobře také u nás. V popředí samozřejmě stojí „revizor“ Chlestakov, který má mít notnou dávku šarmu, vtipu a snad i špetku inteligence – alespoň v porovnání s ostatními postavami. Jeho představitel Jan Plouhar obstál a s lehkostí se proměňuje z hladového podvodníčka v sebevědomého svůdce a vyděrače. Kdyby pečlivěji artikuloval, dalo by se hovořit o perfektním výkonu. Hejtmanova mafiánská rodinka připomíná klubko zmijí. Matinka (Nataša Gáčová) dcerušce (Anita Krausová) vštěpuje moudro, že peníze jsou jediná jistota. Ale pak jí nepřeje bohatého ženicha. Hlava rodiny (Marek Pospíchal) musí obě rozhánět jako žárlivé štěbetavé husy či jim rovnou pohrozit pistolí. Hezkou postavičku stvořil František Marek. Hejtmanův sluha Svistunov vzbuzuje úsměv svou zpomalenou chůzí a nic nechápajícím výrazem. Když však vypráví, jak vylil na opilého dva kýble vody a ani jedním ho netrefil (u Gogola: a on ne a ne se probrat), vystihuje touto textovou modifikací nemožné poměry v hejtmanově rodině i v obci. Chlestakovův sluha Osip (Kryštof Rímský) jako by stál trochu stranou. Na jevišti přítomný je, monolog o bídě svého údělu pronese, ale trochu se v té přehršli bizarnějších postav ztrácí. Možná i proto, že působí interpretačně přirozeněji.
Ústecký Revizor je především velmi brutální groteska, v níž není nikdo ušetřen. Bohužel ne všichni herci tento krajní humor dokáží podat bez přehrávání a křečovitosti. Za kaz inscenace lze považovat „komickou dvojici“ Bobčinského (Petr Panzenberger) a Dobčinského (Vojtěch Fülep). Spád inscenace je jedinečný. I po přestávce, která běžně divácké pozornosti nepomáhá, se vše rychle rozjíždí a sled „korupčních“ funkcionářských návštěv u Chlestakova je uměleckým vrcholem inscenace. Školní inspektor (Matúš Bukovčan), soudce (Jaroslav Achab Haidler), správce chudinského ústavu (Jiří Maryško) a poštmistr (Jan Jankovský) předvádějí s výsostnou komikou užvaněné nýmandy.
Klasická komedie nezestárla, v rukou inscenátorů prošla ovšem drobnými úpravami a aktualizacemi. „Chlestakovova cena“, tedy výše úplatků, je dnes a tady třicet tisíc, ne tři sta rublů. Dalším ze zdařilých osvěžení je Chlestakovova recitace z Oněgina: Já píši vám – co mohu více?
Činoherní studio představilo kultivovaně vtipnou, režisérsky, hudebně i herecky velmi zdařilou inscenaci, navíc aktuální.
Činoherní studio Ústí nad Labem –
N. V. Gogol: Revizor. Překlad Zdeněk Mahler. Režie Alexandr Minajev, scéna Karel Špindler, kostýmy Vladimíra Fomínová, hudba Zdeněk Král. Premiéra 11. 3. 2011. (Psáno z pražské premiéry 24. 3. 2011)
Komentáře k článku: Neber úplatky, nebo…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
