Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Nechte cirkus znít! (No. 4)
Milan Schejbal, jeden z významných českých divadelních režisérů, říká, že chcete-li poznat, zdali je inscenace dobrá, nebo ne, stačí vám prvních deset klíčových minut. Když se rozsvítila světla v šapitó číslo 1 a Francouzi promluvili lámanou češtinou, byla jsem zaujatá. O pár minut později už jsem ale věděla, proč je Entre Chiens et Louves od Cirque Le Roux třešničkou na dortu letošního ročníku Letní Letné.
Pokud jste navštívili vícero akrobatických show, pak už spoustu oněch akrobatických triků a disciplín znáte. Stále jsou ohromující, stále uchvacují (ne)možnostmi lidského těla, ale přiznejme si – jak se člověk namlsá, úžas zvolna opadá. To ovšem umělci vědí, stejně tak jako soubor Cirque Le Roux, jehož inscenace se kromě přehlídky akrobatických talentů profiluje jako velkolepý jevištní kolos přesahující mnohé dimenze divadla.
Zůstaneme-li ovšem ještě chvíli v divadelní sféře, pak coby jeden ze skvostů této show dominuje brilantně propracovaná scénografie (Cirque Le Roux a Benoit Probst). Obrovské klasicistně vybělené průčelí jakéhosi chrámu vévodící zadnímu horizontu se podle potřeb situace různorodě otevírá a transformuje, konstrukce coby série jevištních překvapení je využita až na dřeň. Čechovova puška v tomto případě nejen vystřelí, ale je rozebrána na součástky a každá z nich zase složena mnoha různými způsoby – čirá radost!
Tuto dokonalou hrací skříňku a její nesčetné jevištní možnosti přivádí k životu akrobatičtí mágové, kteří s lehkostí pápěří poletují vzduchem a šponují limity lidského těla – ve stojkách utvářejí poetické figury, v nichž zapochybujete o fungování zákonu gravitace, klesají z tyčí závratnou rychlostí nebezpečně nízko nad zem nebo ze salta sebejistě doskočí na ramena akrobata již tak balancujícího na ramenou jiného. Ač jde do jisté míry o exhibici talentů a dovedností (a to zcela právem), jednotlivé pohybové sekvence – včetně akrobatických – vždy slouží jako prvky dokreslující atmosféru situací a posouvající děj.
Pohybové sekvence – včetně akrobatických – vždy slouží jako prvky dokreslující atmosféru situací a posouvající děj. Foto archiv Letní Letné
Náznak děje není v novocirkusových kruzích nic zvláštního, avšak Entre Chiens et Louves se vymyká neobvykle výrazným zapojením náročné dramatické – takřka činoherní (textové) – roviny. Celou dobu totiž sledujeme příběh čtenáře Alexe, který se stále hlouběji noří do dvou dalších příběhů mladých dívek v nešťastných vztazích, v nichž hledá útěchu a pochopení pro svůj soukromý život s mužským partnerem. Nicméně přes tematickou a myšlenkovou náročnost a působivost zvoleného tématu je textová rovina tou, na které si inscenátoři mírně lámou zuby. Ačkoliv se příběh srozumitelně rozjíždí a realita se v průběhu dění mísí se snovými pasážemi, závěr příběhu se ztrácí v podivném závěrečném šumu, kdy je inscenace náhle přesycena příliš mnoha situacemi a není patrné, jak příběh končí, ani jaké mělo být sdělení, které se v náznacích po celý čas v různých situacích, minipříbězích a slovních, tanečních, pohybových a výtvarných podobách objevovalo.
V každém díle si člověk najde jeho vyznění podle svého. Foto archiv Letní Letná
Pochopitelně lze kontrovat tvrzením, že v každém díle si člověk najde jeho vyznění podle svého. Bezpochyby tomu tak je, ovšem jelikož si umělci dali tu práci, že ukotvili inscenaci relativně velkým množstvím textu v češtině, již se naučili (všechna čest!) a doplnili ji nádhernými, propracovanými projekcemi s básnivým komentářem zabývajícím se třemi možnostmi, jak člověk zpracovává šok, tak to ve mně vzbuzuje lítost, že se samotný závěr rozpadá v neurčitosti…
Ve své podstatě jde však pouze o drobné smítko v jinak skvostném a divácky přívětivém veledíle, které kromě čisté a elegantní akrobacie uchvacuje i přítomností živé hudby doplněné trefně zvoleným soundtrackem, čímž se na mnoha místech znásobuje prožitek, obzvlášť v milostných pasážích.
Co se skrývá v hodině entre chiens et louves? Foto archiv Letní Letné
Je ovšem ještě spousta prvků, které by stály za pozornost, leč prostor nezbývá – ať už jde o nespočet precizně a rychle se měnících nádherných kostýmů, propracované taneční choreografie nebo pouze okrajově mnou zmíněné projekce. Možná bude lepší, abyste se o této ódě na novocirkusovou divadelní radost přesvědčili sami a zkusili si odpovědět na otázku, co se skrývá v hodině entre chiens et louves (mezi psem a vlkem).
Cirque Le Roux, Labenne, Francie – Lolita Costet-Antunes, Yannick Thomas, Grégory Arsenal a Philip Rosenberg: Entre Chiens et Louves. Režie Charlotte Saliou, dramaturg Léonard Kahn, asistentka režie Nina Quitté, choreografie Maria Carolina Vieira, scénografie Cirque Le Roux a Benoit Probst, zvukový design Jean-Marie Canoville, světelný design Pierre Berneron, kostýmy Cirque Le Roux a Clarisse Baudiniére, hudba Alexandra Stréliski. Hrají: Mathilde Jimenez, Maude Parent, Clémence Gilbert, Yannick Thomas, Grégory Arsenal, Philip Rosenberg, Andrei Anissimov, Tristan Nielsen. Premiéra 1. září 2023 Le Bon Marché Rive Gauche, Paříž. Psáno z uvedení na festivalu Letní Letná 19. srpna 2024.
///
Více o 21. ročníku Letní Letné na iDN:
Cirque Inextremiste na Letní Letné
Letní Letná vstupuje do třetí dekády
…
Komentáře k článku: Nechte cirkus znít! (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Málokdo zaznamenal,
že oni tři živí hudebníci – houslistka, violoncellista a klavírista (klávesové nástroje) – jsou z Orchestru Berg. Dozvěděl jsem se to od ředitele festivalu Jiřího Turka.
20.08.2024 (16.24), , Trvalý odkaz komentáře,