Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Nechte cirkus znít! (No. 9)
Šapitó číslo 6, nacházející se ze všech festivalových jevišť a stanů nejblíž Kramářovy vily, je na Letní Letné tradičním sídlem české původní tvorby (byť nejen té). Ve čtvrtek v něm měla premiéru své sólové performance přistiŽENA akrobatka a psycholožka Ivana Kolcunová.
Jednalo se o její druhou samostatnou produkci. První – obnaŽENA – měla premiéru 11. října 2019 v KZ Domovina a následující rok byla též součástí produkcí šapitó 6 na Letní Letné 2022 (psali jsme o ní zde). Vystupovalo v ní tehdy pět žen – Ivana Kolcunová (vzdušná akrobatka), Michaela Jonczy (zpěvačka), Katarína Zatovičová (herečka), Jana Otáhalová (klávesistka), Tereza Holubová (tanečnice). Ztvárňovaly čtyři fáze menstruačního cyklu: pannu, matku, čarodějku a stařenu. (Více zde.)
Tentokrát je na jevišti Kolcunová sama. Vypráví – či spíše z nahrané zpovědi ji slyšíme mluvit – o sobě a dalších třech ženách, jež si prošly různými životními traumaty, s nimiž se dodnes těžce vyrovnávají. Hledají svou identitu, důstojnost, vyrovnanost. Samo o sobě respektuhodné téma, jímž se Kolcunová zabývá dlouhodobě. Je to ostatně i její profese, vedle performerských aktivit je totiž ženskou psycholožkou a ženskému tématu se věnuje i na různých podcastech a ve vzdělávacích pořadech.
Hlavní snímek k inscenaci přistiŽENA. Foto Karol Dąbrowski
Jsem Ivana. Je mi 37 let a přesto jsem se před čtrnácti lety znovu narodila. A už nikdy se nedozvím, jak by můj život vypadal, kdyby se TO tehdy nestalo…, slyšíme jeden ze začátků zpovědí v úvodu produkce. Na jevišti jsou čtyři místa, kterými Kolconová postupně projde a různými akcemi je oživí. Během přicházení diváků klečí za sítí tak trochu připomínající obrovské erotické kalhotky striptýzových tanečnic. Když předstzavení začne, vidíme, že kolcunová má na sobě právě toto vyzývavé žesnké spodní prádlo, nicméně je obalena do betonového krunýře, který z ní postupně – za zvuků padajícího kamení – opadává. Kolcunová vyleze do sítě, tu odpojí od bočních zavěšení, takže se v ní houpe a využíví některé gymnastické dovednosti, aby ji i sebe udržoval v novocirkusovém kánonu. Po celý čas běží zpovědi oněch čtyř žen, ovšem pro diváky je stěží rozpoznatelné jejich rozlišení, namluvila je totiž všechny sama performerka.
Chycena ve vlastní síti. Foto FB Ivany Kolcunové /zde/
Po této části přechází Kolcunová před boxovací pytel umístěný v levé části jeviště, navléká si boxerské rukavice a do pytle buší. Není v tom příliš pohybové invence. Současně sledujeme její videozáběry ze zkušebny doprovázené různými zamyšleními o smyslu a hodnotách života a vlastních aktivit v něm, o vypořádávání se s (většinou) sexuálními traumaty, jimiž si zpovídané prošly. Ale nejen jimi, například i výbuchem v bytě či autonehodou. Performerka přechází na třetí stanoviště, bílou obdélníkovou plochu, na níž se dlouho točí kolem své osy po vzoru súfijských dervišů. Jak prozradila po představení, mělo jít o chvíli jejího i našeho (diváckého) zklidnění a zamyšlení. Trvala asi tři minuty, byť původně chtěly s režisérkou a choreografkou Fanny Bašistou, aby byla zdánlivě nekonečná, nejméně patnáctiminutová. To by však asi málokterý divák unesl…
Box… Foto Václav Jedlička
Po této pasáži padá (lehá si) performerka na zem, oddychuje, zklidňuje své tělo. Scéna se halí do tmy. A když se rozsvítí, následuje závěrečné – vrcholné číslo – produkce, akrobacie na dvou závěsných šálách. Performerka se opět (jako v předchozích výstupech) zbavuje jedné z částí kostýmu. Po představení prozradí, že jich na sobě měla šest. Toto číslo – jako jediné – má vysokou profesionální úroveň a jistě potěšilo všechny příznivce nového cirkusu. Kolcunová dokáže využít výšky stanu (šály visí ze špice), vylézá až do úpné špičky a divoce se různými způsoby spouští k zemi. Váže si každou nohu zvlášť do jedné šály a dělá odvážné roznožky nedržíce se rukama, často je hlavou dolů, točí se, šplhá a zase padá. Využívá všech možných technik a postupů. Ostatně je k tomu dobře vybavena, vždyť dvakrát zvítězila v mezinárodní britské soutěži vzdušných akrobatických technik UK Aerial Performance Championship v Mablethorpe (2019, 2020).
Měl by se tudy ubírat nový cirkus či taneční, performativní umění? Foto Robin Rezek
Inscenace končí. Performerka stojí omotána dvěma šálami v bojové pozici proti divákům. Za zády má videoprojekci divokých plamenů ohně. Diváci a především divačky nadšeně aplaudují. Divadelní – včetně novociskusového – divák je však myslím si v rozpacích… Měl by se tudy ubírat nový cirkus či taneční, performativní umění? Ilustrace – jistě závažných – tezí nepříliš invenčními akcemi…?!
Performerka spoléhá na jí nasbírané zpovědi, jež splývají jedna v druhou. Foto Mariust Wiszczuk
Mezi nahraným mluveným slovem a jevištním děním je až příliš prázdný prostor. Performerka spoléhá na jí nasbírané zpovědi, jež splývají jedna v druhou, v třetí i ve čtvrtou, vzájemně se přilíš neliší ani nedoplňují, nevytvářejí strukturovaný útvar. Zdaleka není jasné, o jaké typy a charaktery žen jde, co se jim vlastně stalo a kdy, v jakém věku, v jakém kontextu, jak se potýkají se svými traumaty a proč performerka vybrala právě je jako obecné – avšak velmi jednostrunné – modely ženského údělu v tomto světě. Možná by to chtělo diskusi na dané téma po představení. Možná kdyby každá z nahrávek byla autentická, mluvená samotnými zpovídanými či aspoň čtyřmi různými hlasy hereček, mohli bychom jako diváci vnímat opravdovost a bolestnost každého z osudů a chápali bychom, proč performerka je tu v síti, tu boxuje, tančí dervišovské tance či provádí závěsnou akrobacii na šálách. Co každou scénou říká, jakými cykly coby lidská bytost prochází, jaké krunýře ze sebe strhává. Tak ostatně pracoval skvostný francouzský Cirque le Roux v šapitó číslo 1 – performeři a performerky nabídli příběh, jehož emotivní i dějové roviny interpretovali jak dialogy a nahranými texty, tak průběžnými či následnými situacemi a akcemi. Všechno si sice můžeme domýšlet, ale není to integrálně do díla (zatím) Kolcunovou s Bašistou implantováno. Posloucháme výpovědi traumatizovaných žen patrně reagujících na Kolcunové dotazník (propojení či návaznost jednotlivých příběhů nelze v mnoha případech rozpoznat) doprovázené performativními akcemi (tanec v síti, box, pohyb po jevišti, akrobacie,) jež slyšené výrazně neprohlubují ani nezintenzivňují. Samotná čísla jsou – vyjma závěrečné akrobacie na šálách – choregraficky, performativně, technicky nenápaditá, zdlouhavá, bez náročnějších pohybových/fyzických rozměrů. Především číslo s boxovacím pytlem je nenápadité. Performerka do něj jen nepříliš kvalitně (po sportovní stránce) buší a poskakuje kolem. Bezhlavě, bez dramatických situací, bez (pohybových, situačních) point. Zde se myslím měla více projevit choreografka a režisérka produkce Fanny Barrouquère (Bašista), zkušená francouzská tanečnice mnoho let spolupracující s Lenkou Vágnerovou (s Kolcunovou připravila v těchto funkcích již předchozí práci obnaŽENA). Nestalo se.
Inscenaci stačí blyštivé odlesky témat a dějů. Foto Kristýna Edmonds Hessová
A to je hlavní problém této práce. Pluje po povrchu, stačí jí blyštivé odlesky témat a dějů. Silné osobní příběhy k divákům doléhají skrze slova, jež slyší z reproduktorů, ale s děním na jevišti příliš nesouvisejí. To je jen velmi málo posiluje a posouvá (třeba do obnažení emocí či jungiánského vstupu do podvědomí, s nímž myslím si autorka koketuje). Performerka se pohybuje ve víceméně bezpečné zóně, aniž by byla (psychicky, emotivně či fyzicky) jakkoli obnaŽENA či v traumatických chvílích svého života, svého Já přistiŽENA.
Věřím však, že se na produkci, jejíž téma je aktuální, silné a závažné, dá ještě zapracovat. Mělo by. A to ve všech směrech včetně výpravy (symbolika kostýmů, jež má performerka na sobě v mnoha vrstvách, ji spíše brzdí), světel, videonahrávek a hudby (výběr více různých hudebních/písňových citací a odkazů snad jediný některé pasáže vhodně doplňuje či ilustruje). Především však v autorsko-dramaturgické, herecké (performerské), choreografické a režijní.
The Same Self, Praha /více zde/ – Ivana Kolcunová: přistiŽENA. Námět & koncept: Ivana Kolcunová, režie: Fanny Bašista, choreografie: Ivana Kolcunová, Fanny Bašista, videoprojekce: Aliatrix, technické řešení: Radim Eliáš, průvodce bojovými technikami: Jan Allister. Účinkuje: Ivana Kolcunová. Produkce: The Same Self. Délka představení: 40 minut. Premiéra 29. srpna 2024 na festivalu Letní Letná.
///
Více o 21. ročníku Letní Letné na iDN:
Cirque Inextremiste na Letní Letné
Letní Letná vstupuje do třetí dekády
…
Komentáře k článku: Nechte cirkus znít! (No. 9)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
