Nechutné historie Polska (No. 2)
Poslední inscenaci Teatru Polského ve Wrocławi, kterou jsem na jaře navštívil, bylo představení Sofoklova Filokteta v režii Barbary Wysocké, herečky, která se nyní vrhla také na režii.
Vystupují v něm opět zajímaví herci, ale ve svém celku je strašně nudné, nekomunikativní a nevím vlastně, o co jde. Teprve když si druhý den přečtu program, kde je otištěná zajímavá studie Jana Kotta, tak jsem „v obraze“, ale samo představení to nesdělilo, byť disponovalo nejlepšími herci Teatru Polského Adamem Szczyszajem /Neoptolemos/, Marcinem Czarnikem /Filoktet/, Wiesławem Cichym /Odyseus, Herakles/ a Rafałem Kronenbergerem /chór/.
Hlavní řecký hrdina Filoktet byl zraněný do nohy ukousnutím hadem, rána se nehojila a stále hnisala, šel z něho velký zápach a řval bolestí. FOTO NATALIA KABANOW
Nevím, zda hra byla vůbec kdy u nás inscenovaná. Trochu připomenu děj. Hlavní řecký hrdina Filoktet byl zraněný do nohy ukousnutím hadem, rána se nehojila a stále hnisala, šel z něho velký zápach a řval bolestí. Proto při cestě do Trojské války byl ponechaný na neobydleném ostrově, kde po letech se pro něj zastavují jiní antičtí hrdinové, aby ho odvezli do Trojské války, kde má ukončit boje svým lukem, protože je neobyčejně schopným lučištníkem. Věštba tvrdí, že válku Řekové vyhrají jen s pomocí tohoto lučištníka. Hrdina se zdráhá a má být podvodem vylákaný. Nakonec je k odchodu donucený.
Téma politické, pojaté s jistým humorem, zmateně vyprávěné, nejasné. FOTO NATALIA KABANOW
Téma politické, pojaté s jistým humorem (soudím podle hereckého projevu), zmateně vyprávěné, nejasné, zase jistá ukázka málo komunikativního divadla. Vlažný divácký ohlas jasně svědčil o jejich rozpačité percepci díla. Scénu tvoří vtipná šikma (autorkou scény je sama režisérka), která mám být metaforou ostrova, my diváci jsme moře. Herci oděni do současných sportovních obleků, snaží se, seč mohou, ale nejasné vyprávění nejsou schopni překonat.
Po tomto představení jsem přejel do Warszawy. Takže příštích několik dílů bude odtamtud.
/Pokračování 24. 7./
Komentáře k článku: Nechutné historie Polska (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Martin Bernátek
Barbara Wysocka se „vrhla také na režii“ už roku 2007.
18.07.2013 (19.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Grulich
Inscenace Barbary Wysocké převážně znám a sleduji je od počátku její režijní kariéry. Nic proti interpretacím a formě, ale musí to mít základní kostru příběhu, aby se divák orientoval z čeho režisérka vychází. Vzorem by ji mohla být inscenace Michala Zadary Odmítnutí řeckých vyslanců, v které sama koneckonců hrála. Renesanční text, ale jasná a srozumitelná aktualizace a interpretace, ne jen pěkné obrázky.
Jan Grulich
18.07.2013 (21.09), , Trvalý odkaz komentáře,