Nechutné historie Polska (No. 5)
Tušení souvislostí
Ambiciózní varšavské knihkupectví Něžný barbar /Czuły Barbarzyńca/ nese název podle knihy našeho Bohumila Hrabala, který je v Polsku velmi populární. Maličký sál dole pod knihkupectvím čas od času hostí nějaké monodrama.
V době mé jarní návštěvy to bylo monodrama Upálení herce (Samospalenie) v interpretaci Przemka Bluszcze z nedalekého divadla Ateneum. Za svou profesionální kariéru prošel velmi ambiciózní hereckou poutí po dolnoslezských divadlech /Legnice, Wrocław/ a prosadil se také ve filmu. Má typickou tvář „tvrdého“ chlapa. Text napsal Krzysztof Szekalski, který současně během představení dělal také inspicienta.
Bluszsz hraje estébaka, který byl na stadioně 10-letí, kde se v září 1968 upálil Ryszard Sivek na protest proti okupaci Československa. Jde o analýzu osobnosti, která podlehla iluzi, že její chování a profese zachraňovala polskou kulturu tím, že ji cenzurovala. Nutila tak totiž tvůrce stále k většímu a většímu vymýšlení způsobu a formy, jak dosáhnout svého. Herecky citlivě zpracovaná komorní studie pokroucené osobnosti, která teprve když se jí rozpadne osobní život, pomalu začíná (trochu) chápat své (zlo)činy a souvislosti.
Byla to má poslední návštěva varšavských produkcí. Ale ještě mě čekal Krakov.
Hostující režisér Michał Kotański sáhl po textu slavného amerického režiséra Elii Kazana Tichá dohoda. Hlavní představitel, hvězda souboru Dariusz Starczewski, je adekvátním hercem pro tuto roli. Zaujala mne také Ewelina Starejki jako jeho milenka Gwen. FOTO Teatr Bagatela
Tichá dohoda platí i po 40 letech
Krakovský Teatr Bagatela má dvě scény: hlavní a pobočnou v židovské čtvrti Kazimierz. Zvláště na té pobočné scéně se občas objeví náročnější inscenace, které si zaslouží více pozornosti. Tentokrát hostující režisér Michał Kotański sáhl po textu slavného amerického režiséra Elii Kazana Tichá dohoda (Układ) z roku 1967, který autor zfilmoval v roce 1969.
Náhlé prozření muže středního věku, který dosud byl zabydlený v establishmentu a dostal se soukromou vzpourou až na úplné dno, na psychiatrii, kde se uvažovalo i o jeho zbavení svéprávnosti, se nakonec „najde“ v bývalé milence a odcházejí spolu na venkov. Bohužel tento typický americký happy end jinak vcelku dobře psychologicky propracovaný ponurý text trochu kazí.
Scéna je módně sterilní. Hlavní představitel, hvězda souboru Dariusz Starczewski, je adekvátním hercem pro tuto roli. Zaujala mne také Ewelina Starejki jako jeho milenka Gwen. Je docela zajímavé, jak text, který je více než 40 let starý, stále s dnešní bezduchou dobou rezonuje.
To je z mé letošní jarní návštěvy Polska vše. Ještě jsem však pro i-DN zpracoval své loňské putování Polskem, které nabídnu v příštích týdnech pod názvem Věčné téma polské identity.
Komentáře k článku: Nechutné historie Polska (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
