Něco tady smrdí…
Pan Kolpert v Ústí dokázal, že Činoherní studio rozhodně není typickým oblastním divadlem. Nový umělecký šéf David Šiktanc zde inscenoval absurdní komedii Davida Gieselmanna plnou černého humoru, krve, zvratků a nahoty. Do jedné z hlavních rolí obsadil novou posilu hereckého souboru Zuzanu Truplovou, jež je v tomto žánru díky osmileté zkušenosti z ostravské Komorní scény Aréna jako doma.
Ralf Drát (Václav Hanzl) s přítelkyní Sárou (nová posila souboru Zuzana Truplová) pozvou na večeři mladý manželský pár Molových. Že ani jeden z nich neumí vařit? Nevadí – objednají si pizzu. Foto Martin Špelda
Hru německého dramatika uvedlo již v roce 2003 Divadlo Na zábradlí a od té doby se vedle Prahy hrála také v Brně a Zlíně. Základní situace velmi připomíná americké absurdní drama Kdo se bojí Virginie Woolfové?. Ralf Drát se svou přítelkyní Sárou pozvou na večeři mladý manželský pár Molových a vzájemně se baví společenskými hrami, které ale možná nejsou tak docela hrami a chvílemi hraničí s až nelidskou krutostí. Zatímco hra Edwarda Albeeho je ovšem ve svém jádru stále psychologickým dramatem a v průběhu postupně osvětluje minulost postav a jejich motivace, Gieselmann svým textem poukazuje na prázdnotu životů dnešních třicátníků, kteří žádné hodnoty – a tedy ani motivace nemají: Všechno se zkrátka děje jen tak.
V tomto duchu hru inscenuje i David Šiktanc. Ralf se Sárou se jednoduše nudí, žijí si ve svém bytě v Morové ulici se dvěma židlemi a ledničkou plnou pití, a protože ani jeden z nich neumí vařit, objednají hostům pizzu (kterou podle štosu krabic v kuchyni sami jedí denně) a do svých absurdních hrátek zatáhnou i poslíčka v kostýmu zebry… ZEBRA PIZZA je přece nejlepší pizza ve městě, což inscenátorům umožnilo navázat oboustranně výhodnou spolupráci s tímto ústeckým podnikem. A kdo je Pan Kolpert? Možná šéf Edity Molové, možná její milenec – a možná také mrtvola v obrovské truhle uprostřed místnosti, která slouží přítomným jako stůl, na němž hodují. Je v ní ale skutečně? Nebo si Ralf se Sárou jen tak hrají, aby postrašili hosty? A jsou oproti nim Molovi opravdu tak vzorným manželským párem, jak se zpočátku zdá?
Manželé Molovi působí zpočátku upjatě a alkohol zarytě odmítají; Anna Fišerová v roli Edity se pak ovšem odváže a výbuchy hněvu Bastiana v podání Lukáše Černocha patří k vrcholům inscenace. Foto Martin Špelda
Je to samozřejmě přesně naopak: zatímco vztah Ralfa a Sáry se v průběhu nikterak nemění a Václav Hanzl se Zuzanou Truplovou vykreslují především jejich sobeckou zamilovanost, když se na sebe co chvíli vrhají, jako by byli doma sami, zpočátku spořádaný, upjatý manželský pár se postupně zcela rozloží – a kdyby hra trvala déle, pak možná i doslova, tedy z biologického hlediska… Bastian Mol v podání Lukáše Černocha je zásadový, avšak neurotický intelektuál, jehož výbuchy hněvu či zvracení na scéně patří k vrcholům inscenace. Anna Fišerová hraje počáteční upjatost jeho ženy naopak až příliš šablonovitě, takže mezi ostatními přirozeněji ztvárněnými postavami působí Edita jako z jiného světa. Je to sice ona, kdo v příběhu coby emancipovaná žena nakonec sehraje hlavní úlohu, nepřirozeným postojem a gesty k sobě ovšem od začátku poutá až příliš pozornosti. Teprve když se odváže, proti manželově vůli se napije, rozpustí si vlasy a vrhne se na pizzu, působí jako uvěřitelná lidská bytost – ovšem ne nadlouho…
Inscenace Davida Šiktance nabízí skvělou zábavu, herci bravurně ovládají temporytmus situační komedie a diváci doslova ryčí smíchy. Když ale recenzent napíše, že si „pro potěšení naordinuje nejméně desítku repríz,“ a divadlo si ho na svých stránkách ocituje, něco tady smrdí – a není to jen rozkládající se tělo pana Kolperta. Gieselmannova hra je tak trochu redukována na třeskutou komedii a morbidní finále vyznívá zcela amorálně.
Činoherní studio Ústí nad Labem – David Gieselmann: Pan Kolpert. Režie: David Šiktanc, dramaturgie: Karel F. Tománek, překlad: Radka Denemarková, scénografie: Nikola Tempír, kostýmy: Juliána Kvíčalová, hudba: Michal Vejskal. Hrají: Lukáš Černoch, Anna Fišerová, Václav Hanzl, Zuzana Truplová a Matúš Bukovčan. Premiéra 22. 2. 2019. Psáno z reprízy 19. 3. 2019.
Komentáře k článku: Něco tady smrdí…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Lucie Kozlová
Mám asi jiný smysl pro humor,
do 1/2 hry jsem moc nechápala, čemu se lidé smějí, bylo to urputné, prázdné, křečovité a hloupé. Pak se to trochu rozjelo, ale kazila to zbytečná vulgárnost a ta nahá scéna na konec – důvod? Podbízet se nenáročnému divákovi? Potenciál by hra měla, ale zůstal naprosto nevyužitý.
23.02.2023 (12.21), , Trvalý odkaz komentáře,