Nejen pro teenagery (No. 4)
Nastal poslední den festivalu. V Praze i přes předpovědi sličných moderátorek nezasněžilo. Vědci z NASA uvažují nad novým motorem pro sondy do nejhlubšího vesmíru, kde už je solární pohon zbytečný. Přeci jen, je to už padesát jedna let, co byl do kosmu vyslán vůbec první člověk. Jmenoval se Jurij Gagarin, do vesmíru byl vypraven 12. dubna 1961, obkroužil Zemi a po 108 minutách se na ni zas vrátil. Do vesmíru se od té doby už nikdy nevrátil, vystudoval na Žukovského akademii, vrátil se k létání na letadlech, ovšem sedm let po svém slavném letu havaroval a zemřel. Poté se čtyřicet pět let nic nedělo, až konečně nastal první prosinec roku 2012 a v Divadle v Dlouhé se končil Festival 13+ s podtitulem Nejen pro teenagery představením Gagarin česko chorvatského souboru Športniki. „Nervy můžou selhat i těm největším frajerům. Ale budoucímu kosmonautovi nikdy!“
Nervy můžou selhat i těm největším frajerům aneb Gagarin. FOTO MICHALA HOMOLOVÁ
Športniki, které vznikly teprve v roce 2011, jsou divadlem loutkovým. Ovšem loutkovým typu Buchty a loutky či Líšeň. Buchty a loutky si dokonce Športniki letos zkraje roku pozvali jako hosty na oslavu svých dvaceti let do Švandova divadla. Předpokladem jejich tvorby je, že (jak stojí v první přikázání divadla Športniki) herci a loutky jsou si na jevišti rovni. A loutkami může být vše od matrjošky po vrtulník.
Je poměrně těžké mluvit o scéně. To, co zaujme na první pohled, je stolek s klasickou loutkovou scéničkou, která má místo opony rozevírací dvířka. Pět herců, kteří představení obstarávali, však obsáhli svým energickým vystoupením nejen celé jeviště, ale v jednu chvíli i hlediště. Byli zkrátka všude, využít dokázali každou píď divadla, tančili, zpívali, hráli na všemožné hudební nástroje, recitovali, citovali (Gorkého) a nakonec i hypnotizovali.
Nebáli se ani velkých dějin, na jejichž pozadí celý životaběh Jurije Gagarina odehráli. Tak se před nevěřícími zraky diváků odehrálo narození Gagarina jako biblický výjev, Noc dlouhých nožů jako stínové divadlo, či vítězství bolševismu, díky němuž Gagarinova rodina směla zakoupit kravku, jako oslavná píseň o věrné přítelkyni malého budoucího kosmonauta – krávě Krasavě (s krásným závěrečným: „Veď mě dál, krávo má / veď mě dál, vždyť i já / tam, kde dojíš / chtěl bych dojít…). Dějiny šly zkrátka rok za rokem a vedle toho Jurij Gagarin rostl, vzdělával se, resp. „hledal smysl, protože nesnášel šprty“, jak řekl své budoucí manželce, když se učila anatomii, odešel ze slévačské školy do školy pilotní (rozhovor se slévačským mistrem pomocí tai-chi), oženil se, odlétl do vesmíru a zemřel. Postava Jurije Gagarina v sobě spojovala nadlidského hrdinu, Foresta Gumpa i podivné vizionářství Jima Morrisona.
A ač šlo stále o Festival 13+, zařadili Športniki i téměř erotickou scénu, v níž polonahý Gagarin (Adam Kubišta) doslova vstřebává kapitolu o svalech na rukou a své milé Valentině (Elena Volpi) pak ve žhavém tanci ukazuje, co všechno svaly na rukou dovedou. Oba nakonec skončí vleže v milostném objetí, z něhož vede cesta už jen ke svatbě. A nakonec i tolik toužený let do vesmíru. Tehdy se v sále zcela setmělo, diváci měli zavřít oči a hypnotizérka (Johana Vaňousová) odpočítavala od deseti ke startu, přičemž si diváci měli představovat jak se postupně uvolňují a zlehčují, až se nakonec vznášejí.
Gagarinova smrt se pak odehrála pomocí dálkově ovládaného létajícího vrtulníku, který měl proletět rámem loutkového jeviště, ovšem netrefil se, vrazil do stěny a spadl k zemi.
Športniki dokážou skvělé nápady skvěle zužitkovat, přičemž je jejich velkou výhodou i hudební založení, které dalo vzniknout dalšímu jejich projektu – Jahodové děti. FOTO MICHALA HOMOLOVÁ
Linie svébytného autorského loutkového divadla, kde herci obstarávají nejobskurnější loutky, sami hrají, sami se hudebně doprovází (v Gagarinovi se hrálo na příčnou flétnu, kytaru, piáno a tahací harmoniku) se v českém prostředí stále více rozrůstá. Dávno tu už nejsou pouze Buchty a loutky. Športniki dokážou skvělé nápady skvěle zužitkovat, přičemž je jejich velkou výhodou i hudební založení, které dalo vzniknout dalšímu jejich projektu – Jahodové děti. Je to hudební uskupení, které vzniklo právě při Športnikách a které má podle svých slov „na repertoáru písně z inscenací minulých, současných i budoucích, nezapomenutých i zamýšlených“. Asi tři čtvrtě hodiny po skončení Gagarina zahráli ve foyer divadla a nutno říct, že to byl jeden z koncertů typu nezapomenutelných. Bylo v tom všechno – neskutečná energie, humor, výborné texty, skvělé provedení. Píseň „chtěla jsi ploužák, napsal jsem ti ploužák, hraju ti ploužák a ty tančíš s Jardou“ jsem si broukal ještě dlouho po koncertě.
Prostě mě Športniki nadchli, proč to nepřiznat.
Komentáře k článku: Nejen pro teenagery (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
„Postava Jurije Gagarina
v sobě spojovala nadlidského hrdinu, Foresta Gumpa i podivné vizionářství Jima Morrisona.“
V Haškově Švejkovi je ještě jeden předobraz, funkčně daleko bližší, totiž rovněž satirický. Jmenuje se vozataj Bong.
03.12.2012 (20.35), , Trvalý odkaz komentáře,