Nejen pro teenagery (No. 1)
Divadlo v Dlouhé v těchto dnech ožívá Festivalem 13+. Ačkoliv se diváci mohou těšit mj. na hosty z hradeckého Klicperova divadla, česko-slovinský soubor Špotniki nebo loňské absolventy brněnské Janáčkovy akademie, program zahájili v dopoledních hodinách domácí. A nemohli zahájit lépe.
Toho, že herci Maglena Zimová, Martin Matejka, Martin Veliký a Peter Varga byli původně doma někde jinde, nevyužívají v Dlouhé poprvé. Nejnovějším projektem takzvané slovenské sekce, neboli Slovenského národního divadla v Dlouhé, jak škodolibě poznamenal režisér a šéfredaktor časopisu Svět a divadlo Karel Král, je scénické čtení Problém Zuzy Ferenczové. Jako „komiksový scénický náčrt“ nebo „loutkovou činohru“ jej v Dlouhé poprvé uvedli v únoru a premiéru na stránkách i-DN recenzovala Eva Kyselová. (Recenzi si můžete přečíst zde.)
Problém a zejména jeho zpracování přesně odpovídají podtitulu festivalu Divadelní přehlídka nejen pro teenagery. Zatímco starší divák už ví, proč do divadla chodí, zasměje se, zavzpomíná a možná zamyslí nad světem dnešních náctiletých, mladého diváka je třeba přesvědčit a přitáhnout. To vědí organizátoři Festivalu 13+ a věděl to i režisér Problému, když před samotným začátkem předstoupil před studenty dvou různých škol a poskytl „výchovný“ úvod. Mladí diváci jsou zároveň diváci nejkritičtější a Karel Král si musel být jist, že jakékoli zaškobrtnutí mu dají pořádně „sežrat“. Přesto si sál záhy naklonil na svou stranu. Studenti rychle pochopili, že se nebere tak úplně vážně a přežvykujíce darované gumové medvídky ho vzali na milost. Jeho krátký prolog považuju za nedílnou část představení – předznamenal atmosféru v sále a připravil půdu hercům a jejich loutkovým protějškům.
Samotné představení se neslo v podobném duchu. Ačkoli text se skutečně dotýká vážného Problému, sebeironie představitelů jakoby říkala: jsme na stejné vlně, mluvíme vaším jazykem. (Zde si dovolím malou odbočku – opravdu jsem měla dojem, že první festivalové publikum úspěšně bořilo mýty o tom, že dnešní mladá generace nerozumí slovenštině). Vtip nechybí ani textu Zuzy Ferenczové a dosaženo je ho zejména stereotypní charakteristikou postav. Zdaleka největší úspěch sklidilo mezi diváky poučování rádoby starostlivé učitelky: Rozhodnutia sú… rozhodnutia, lebo sú… rozhodnutia. Existenciální úvahy zmateného Děvčete, kterých se místy na diváky valí přece jen moc, jsou ironizovány povrchními řečičkami kamarádek Iky A Kiky (Čo by ste si obliekli, keby ste vedeli, že dnes umriete?). Tato dvojsečnost je přesně to, co se přiblíží navenek drsné, ale jinak nevyzpytatelné osobnosti teenagera.
Způsob provedení se tvůrcům povedlo charakterizovat velmi výstižně, když jej postavili na pomezí činohry, loutkového divadla a komiksu. Zašla bych ještě dál a připomněla specifický žánr dívčích časopisů, velmi oblíbený mezi pubescenty mé generace – fotoromán. Mladí hrdinové, příběh, v němž jde bezmála o život, milostné téma, parta kámošek, výchovný podtext… Snad jen, že ten od Zuzy Ferenczové byl taky hloubavý a inteligentní. A tvůrčí tým navíc přesně odhadnul míru, jíž je náctileté publikum ochotné se smát i naslouchat.
Komentáře k článku: Nejen pro teenagery (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)