Nejlepší herec nemusí hrát…
…nejlepší zpěváci zpívat, nejlepší tanečníci tančit – v nejlepším divadle. Proto Ceny Thálie nevyhlašují Nejlepší představení nebo Nejlepší divadlo (viz rubriku K věci, text šéfredaktora DN Josefa Hermana v č. 4/2017). Nositelé Thálie jsou porotami nalezeni napříč spektrem divadelní sítě ČR – bez ambicí ocenit kvalitu samotného představení (neřkuli divadla, které ji nabízí). Je logické, že se někdy poroty míjejí s osobnostmi kritiky, které představení (pro své čtenáře) zhodnotí v detailech nejen interpretačních výkonů. Koneckonců významná část sboru porotců v našich porotách jsou profesionálními kritiky… (Mimochodem – k povzdechu, že opera ND Praha nemá nominanta na Thálii – když je kritikou hodnocena kladně –, v tomtéž čísle sdělili operní kritici v rubrice Kritický žebříček toto: „Poprask v opeře nebo Tosca v pražském Národním divadle se nám vůbec nelíbily!“)
Je tedy vůbec specifický druh uměleckého projevu měřitelný? Mají smysl poroty a jejich výroky?? K čemu jsou Čeští lvi… Zlatí slavíci… Ceny bohyně Thálie… když co lidská bytost – to jiný žebříček hodnot… intenzity a druhu prožívání… vzdělání… zkušeností???
Proč jsou v porotách tito nemožní soudci – když tam mohou působit tito úžasní? Jak to, že dostala cenu ta nemožná – a ne ta úžasná umělkyně?? Protekce???
Vím jedno: poroty nejsou neomylné, ale v případě Cen Thálie poctivé (poté, co projedou během hodnoceného období křížem krážem celou republiku, rozhodují z různorodé pěvecké, taneční či herecké nabídky roku)! Ale jejich ocenění zviditelňují naši milovanou profesi a divadelní scény po celé zemi… a diváci vstávají od nekonečných seriálů obrazovek a jdou do svého divadla na svého oceněného idola (od Českého Těšína po Cheb)! A zaskočení zřizovatelé (z obce nebo kraje) nemají pak už většinou zálusk na rozpuštění stálých souborů a proměnu divadel na stagiony (ve prospěch druholigových fotbalových klubů, které touží nakoupit posily k postupu).
Věřím, že ty dosud neoceněné umělce Cenami Thálie vyprostí ze smutku každodenní Cena nejvyšší – potlesk vděčných diváků…
V těchto kontextech je smutně měřitelné jediné: zda sponzorští partneři chtějí (a mohou) podpořit pořadatele cen – v potřebné hodnotě. Ne-li, je jejich vysoká prestiž ohrožena tím, že nenávratně skončí… Letos nás z nečekané krize (kdy nás opustil generální partner za pět minut dvanáct) vyprostil pan ministr kultury Daniel Herman… Děkujeme… (neměřitelně)…
Jiří Hromada
Komentáře k článku: Nejlepší herec nemusí hrát…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
