Někdo to rád
Vzhledem k tomu, že jsem měl babičku, která milovala jazz, sama zpívala s orchestrem, než jí to Hitler (nebo snad dědeček?) zakázal, a snila svůj sen o milionáři z Floridy, což si nenechala zakázat ani dědou, natož Gottwaldem, tak jsem film Někdo to rád horké musel zhlédnout přímo povinně. Mockrát. Vzpomínám si, že její hurónský smích předcházel každý gag a hlášku, takže předtočený smích sitcomů byl proti tomu později akt křesťanského milosrdenství.
Osobně jsem se stejnou fatální osudovostí podlehl komedii Vrchní, prchni, takže jsme se s babičkou vždy licitovali, jestli je komičtější Abrhám jako falešný vrchní, anebo Lemmon jako falešná basistka Dafne. Myslím, že kdyby babička spokojeně nezesnula, poté, co se dožila změny poměrů, a její vnučka, má sestřenka, nepotkala skutečného milionáře na Floridě, táhnul bych ji na představení Sugar (Někdo to rád horké) Divadla pod Palmovkou k jejím pětaosmdesátým narozeninám. Asi jako svatý Václav tahal na jiný kult svou babičku Ludmilu.
Ano, dnes už je pro mě tahle převleková komedie kult a smích babičky mi zní v uších jako předtočený.
Takže i má bytostná nechuť k muzikálům vyprchá, když mi babička ze záhrobí našeptává, abych se šel mrknout na Michaelu Badinkovou či Annu Schmidtmajerovou, ne jestli hrají a zpívají polskou násosku Sugar lépe než Marilyn, ale jestli to hrají a zpívají stejně dobře jako má ochotnická babička.
O klucích ani nemluvím.
Je fakt, že jakmile začnou zpívat i Josefina a Dafne a křepčí jako sestry Havelkovy, tak oproti filmové podobě, ať si říká, kdo chce, co chce, je z muzikálové adaptace travesti show. A že si to Radek Valenta a Jan Teplý užívají. Všechny falešné Hanky Zagorové, Heleny Vondráčkové a Ilony Csákové myslím mohou vrátit prsa a paruku do fundusu. Na tyhle chlapíky nemají. Opravdu zpívají a tančí a obojí vůbec ne falešně.
Je fakt, že jsem na představení seděl poněkud na jehlách jak fakír a vnitřně se ptal, jestli tohle opravdu už není bulvár jak Brno, ale babička mě pokaždé píchla ze záhrobí jehlicí. Nebuď studenej jak mramor! Uvolni se. Myslíš, že tady, co teď jsem, řešíme složitost a hloubku umění?! Žij trochu s nadhledem, pisálku.
Poslechl jsem. A tak jsem si z muzikálového představení kultu vzal jedno. Samozřejmě, film je dokonalý. A Billy Wilder byl jen jeden. Ale comicsová stylizace celého představení i s bublinou jako výkřikem nad jevištěm byla opravdu působivá. Dámský orchestr taky. Škoda jen, že nehrál, ale jen markýroval. Pánové v dámském měli několik opravdu úchvatných míst. A Anna Schmidtmajerová léčící nebohého Shella juniora z frigidity by v tom mohla dávat hodiny. A tak, i když jsem leckde měl pocit, že načasování vtipu u klasické předlohy vyšlo přece jen lépe, kdoví kolikrát to s Marilyn jeli, nakonec mě vždy něco úžasného vrátilo do hry. Pánský striptýz dvou falešných dam před spaním. Dafne prchající z jednoho lože před Josefinou, Dafne tančící tango se sirem Osgoodem Fieldingem skvělého Miloše Kopečného i děkovačka, kde to tedy všichni hot rozpálili.
Zaujal mě i omyl Sugar, když děkovala Dafne za záchranu. Děkuji ti, žes to vzal na sebe. Jsi nejlepší kamarádka!
Ten mužský rod v příčestí minulém. Najednou mi došlo, že tuhle pohádku z éry krize, která se nám cyklicky vrátila, nehrají loutky ani roboti. Kromě spousty textu musí mozky dam neustále gumovat to vědomí, že mluví k pánům. I v gramatice. A mně nejen ten kultovní příběh, ale i malinké přeřeknutí přišlo čím dál tím lidštější.
Babi. Tleskám i za tebe. Škoda, že tu nemůžeš z velmi lidských důvodů být.
Komentáře k článku: Někdo to rád
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
