Nemajetnické světy kultur (No. 4)
Poslední den 5. ročníku festivalu Nad Prahou půlměsíc začal v neděli odpoledne příhodně naučnou procházkou centrem Starého města. Cílem samozřejmě nebyl klasický výklad o historii Pražského hradu či Karlova mostu, nýbrž pohled na starobylá místa české metropole trochu jinýma očima.
Cílem nebyl klasický výklad o historii Karlova mostu, nýbrž pohled na starobylá místa české metropole trochu jinýma očima (Charif Bahbouh u sochy Karla IV.). FOTO IRENA VODÁKOVÁ
Prahou arabskou se zájemci mohli vydat jako v loňském roce s průvodcem k tomu nejpovolanějším – pražským nakladatelem, překladatelem a neúnavným propagátorem česko-arabského kulturního dialogu Charifem Bahbouhem.
V dnešním kosmopolitním světě se arabské přítomnosti v Praze těžko můžeme divit, leckdo by ale nečekal stopy Arabů a arabské kultury přímo v srdci našeho starobylého kulturního dědictví. Jsou to otisky nenápadné, mnohdy skryté, o to zajímavější ale je po nich pátrat a objevovat je.
Okruh začal u jízdárny Pražského hradu a vedl tzv. Královskou cestou až k budově Karolina. Kdo stačil svižnému kroku a energickému výkladu pana Bahbouha, dozvěděl se například, že první zmínky o Češích a o Praze se nachází ve starých arabských geografických spisech a kronikách, z nichž některé přechovává i Národní knihovna. Při přecházení Karlova mostu kolem sousoší Kozmy a Damiána také mohla zaujmout zmínka o pravděpodobném arabském původu těchto dvou světců. Cesta skončila na rohu Liliové ulice v místech první pražské kavárny U Zlatého hada, kterou založil na počátku 18. století syrský kupec z Damašku.
Živý, syn bdícího jako průvodce po vědění Východu
Abú Bakr Muhammad ibn ‚abd al-Malik ibn Muhammad ibn Tufajl al-Qaísí al-Andalusí (أبو بكر محمد بن عبد الملك بن محمد بن طفيل القيسي الأندلسي) (cca 1105, Vádí Áš / Guadix, Andalusie – 1185, Marrákeš) byl arabský filosof, spisovatel, lékař a dvorský úředník. Jeho nejznámějším dílem je filosoficko-didaktický román Živý, syn bdícího (Hajj ibn Jagzán). Repro archiv
Večer byl zakončen v potemnělém sále a za tlumeného zvuku arabské loutny, fléten a bubínků čtením z díla andaluského filosofa, spisovatele a lékaře Abú Bakr ibn Tufajla (1105-1185) Živý, syn bdícího o chlapci, který se narodil na pustém ostrově a bez znalosti jakéhokoli náboženství dospěl sám k vědomí Boha. S kontemplativním, mystickým příběhem diváky v sedmi kapitolách seznámila podmanivá četba Miroslava Táborského. Orientální hudební doprovod Marwána Al-Solaimana přispíval k silnému, sugestivnímu zážitku, který se zároveň stal působivou tečkou za celým letošním festivalem.
Autor je student arabistiky FF UK
Komentáře k článku: Nemajetnické světy kultur (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
