Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Nemáme Walhallu

    Vyšehrad, Hradčany ani Špilberg ji nenahradí. I proto nemáme Ring, jen Libuši. Všechno máme tak malé, že si z toho ani dost dobře nemůžeme dělat legraci – jak s tím polemizovat, jak to perziflovat, jak tím poměřovat naše současné životy?

    Těžko si proto představit, že by někdo tak jako Kaminský Wagnerův Ring na Pražském divadelním festivalu německého jazyka odehrál Smetanovu Libuši. I mytologii máme proti té německé, anglosaské, takovou gemütlich, uzavřenou do sebe, složenou spíš z privátních historek, než aby v ní naši předkové řešili zásadní filosofické nejistoty tohoto světa. Lze to vysvětlovat holubičí slovanskou náturou, tím, že nás není ani tolik co obyvatel Pekingu. Nevím a netroufám si spekulovat, ale že se to promítá do našich životních pocitů, našeho umění, a zvláště divadelního, je myslím zřejmé. A naopak, stav umění se promítá do společnosti, i když si to mnozí neuvědomují. Politikové, občané i někteří kumštýři.

    Pochybuji, že se Kaminského diváci orientují v postavách čtyř dílů osobitě převyprávěného Wagnerova Ringu, i ti němečtí, natož zdejší. Bez znalosti originálu a principů Wagnerova gesamtkunstwerku se sotva kdo vyzná ve všech úkonech, které Kaminský provádí, v hudbě či spíš zvucích, které se spoluhráči vyluzuje. Přesto z jeho rozhlasového Ringu rozpoznají, co by v Libuši těžko hledali: boj o sebe sama, o existenci, velkorysý obraz toho, jak to v lidském světě chodí, chodilo a bude chodit. Bez sentimentu, nahlíženo poněkud arogantně pohledem příslušníka velkého početného národa. I když v době, kdy Wagner Ring psal, byl německý prostor rozdrobený a Němci hledali způsob, jak vyjít z vlastní malosti.

    Z pražských dnů německého divadla lze čerpat mnohé inspirace, lze se poučit v poetice, herectví, dramaturgii, vizuálu a prostoru.Letos také v tom, že divadlo není jen politika, ale také komedie a legrace. Že je chytré a dokonale udělané, ať vážně nebo vesele. Od slova uměti. Velkorysé bude jen ve velkorysé společnosti. A když ho dělají velkorysí neustrašení lidé.


    Komentáře k článku: Nemáme Walhallu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,